Skokani probouzejí opět národní hrdost

Harrachov - Skokani jsou aristokracií lyžařské rodiny. Zcela výlučnou komunitou, užívající si výsostného obdivu. Mezi dělníky na běžkách a širokou "střední třídou" na sjezdovkách. "Něco jako piloti F1 mezi šoféry," říká bývalý skokan František Jež, který byl v roce 1990 druhý v Turné čtyř můstků. "Auto umí řídit každý, ale do formule se podaří usednout jen hrstce výjimečných."

Zkuste si někdy vylézt na věž můstku třeba na Ještědu a podívat se dolů. Nebo si připněte sjezdovky a sjeďte si buben mamuta na Čerťáku.

Až popadnete dech, tak si budeme povídat...

Výjimeční z výjimečných

Ve světě báječných mužů (a teď už i žen) na létajících lyžích patří významná pozice české vlajce. Nyní jí hodně vysoko mává Jakub Janda.
 
To je před víkendovým Světovým pohárem v Harrachově skvělá zpráva. "Snad se ukáže národní hrdost," burcuje fanoušky Pavel Ploc, jeho předchůdce.
 
Před více než 20 lety ho za hranici světového rekordu nesly nad domácím můstkem hlasivky sedmdesáti tisíc diváků!

Odkud se vzala síla české skokanské školy? Rozhodně ne z masivní členské základny ani mocné finanční podpory. Na mezinárodní pole dnes může vyrazit možná dvacet skokanů, skáče ještě dalších asi dvě stě dětí v sedmi klubech. To je vážně vše.
 
Skoky na lyžích jsou tak výlučným sportem, že ho nelze zkoušet amatérsky. "A začít v deseti taky nejde, ty návyky už prostě nezískáte," tvrdí slavný trenér Zdeněk Remsa, který vychoval Rašku a nyní působí u mládeže v Lomnici nad Popelkou.
 
Fyzička, technika a psychika

"Válcovali jsme soupeře skvělou fyzičkou. V tom jsme předběhli dobu," vzpomíná Jiří Raška na šedesátá léta a evropská tažení obávané party Remsa-boys.
 
Vznikla československá škola, která se rozvíjela díky propracovanému systému sportovních škol a středisek. Z nich vzešla esa osmdesátých let Ploc, Parma a další. "Ti kluci už měli taky vynikající techniku," porovnává Raška.

Posledním mohykánem této éry byl rebel Sakala. Pak nic. "Zdálo se, že český skok umře, že se na něj zapomene," připomíná Pavel Ploc. Až v minulém roce z temného propadliště vzlétl Jakub Janda. "V tom nabitém kolotoči dneska možná nejvíc rozhoduje psychika. Kdo a jak to všechno vydrží, všichni jsou obrovsky vyrovnaní," míní Jiří Raška. A přitom právě Janda byl pověstný slabou mentální rovnováhou.

"Čeští skokani vždycky pocházeli z drsnějších podmínek. Proto ti, co vytrvali, uspěli," soudí Jež.

Můstky, vosky a filmy

Nejen sportovní úspěchy tvoří fenomén českých skoků. V Harrachově stojí jediný mamutí můstek bývalé východní zóny. "Divoké" ruské rampy nemají oficiální licenci. "Zasloužila se o to politika ještě za komunistů, takhle to chtěla FIS," vzpomíná Josef Slavík, projektant můstku na Čerťáku.

"Dřív jste našli můstek v každé vesnici v horách. Já stihnul za den i tři závody," vzpomíná Pavel Ploc. "Teď ale potřebují rekonstrukci. Svýho kluka na můstek v Harrachově neopustím."

Češi dokážou vyrobit lyže: Sporteny. Ještě nedávno mazal českým voskem Skivo na umělé hmotě celý svět. A teď se objevuje nový typ vázání. "Bota bude mít lepší kontakt s lyží. Využije se hlavně pro mladé a brzy možná i ve Světovém poháru," říká Leoš Škoda, šéf skokanského úseku svazu lyžařů.

Pod jeho vedením povstal český skok do světa konkurenční komerce, má už i mezinárodní sponzory. "Nejdřív tradice. Pak adrenalin, výlučnost a přehlednost spojená s úspěchem," hledá hlavní body dobré prodejnosti svého produktu.

Zisky investuje. Elitní slovinský kouč Vasja Bajc tu nepracuje za pětikorunu. Ale vyplácí se. A jako příklad vezměte následující detail. "Profukovačku", přístroj na kontrolu propustnosti kombinéz, mají teď kromě Norů jen Češi.
 
Skoky na lyžích pronikly i do umění. Ota Pavel napsal půvabnou Pohádku o Raškovi. Skákalo se (a padalo) v komedii Homolka a Tobolka nebo dětském filmu režisérky Plívové-Šimkové Lišáci, Myšáci a Šibeničák.

Pohádka o Raškovi ještě nemá konec

Praha (ton) - Z palety sněhu, ledu a větru se malují slavné obrazy skokanského světa.

Olympijské hry. "Vrchol všeho snažení," nepřemýšlí dlouho Jiří Raška, jediný český olympijský vítěz ve skocích. Grenoble 1968 ho zařadil mezi nezapomenutelné postavy českého sportu, Ota Pavel o něm napsal Pohádku o Raškovi. "Raška, vítěz olympiády, můj vzor od dětství," vzpomíná Pavel Ploc, jeden z jeho následovníků.
Poslední česká medailová radost vytryskla v kanadském Calgary 1988. Na malém můstku tam získali Ploc stříbro a Malec bronz.
 
Turné čtyř můstků. Skokanský Grand Slam, sportovní událost vánočních svátků. Nejlukrativnější skokanský džob. Pouze Němec Hannawald dokázal v poslední olympijské sezoně 2001-2002 získat všechny čtyři výhry. "To zvládnou jen největší borci. Musíš být nejlepší v delším období, ale nejde taktizovat," říká Pavel Ploc, který tu v celkovém pořadí nikdy nevystoupil na stupně vítězů. Češi velebí jediného vítěze: Rašku. Stejně jako u olympiády. 

Mistrovství světa. Už na prvním šampionátu v Janských Lázních v roce 1925 získal zlato Čech německé národnosti Willy Dick, který jako první prolomil hegemonii seveřanů. Letos v únoru v Oberstdorfu sebral Jakub Janda stříbro a bronz. Další šampionát se koná v Sapporu a pak v roce 2009 v Liberci. "K tomu směřuje celá naše práce," říká Leoš Škoda, bývalý reprezentant, teď šéf skokanského úseku svazu lyžařů.

Mistrovství světa v letech. Koná se jednou za dva roky na mamutích můstcích. Dříve trvalo tři dny, teď dva. Výsostná záležitost. "Extrémní a uznávaná disciplína, ale zároveň rovnocenná malému či velkému můstku," shodují se skokani. "Být mistr světa, to se počítá."  Máme dva šampiony - Kodejšku a Sakalu. Další šance je v lednu v rakouském Bad Mittendorfu/Kulmu.
 
Světový pohár. Celoroční seriál, který vznikl z tradičních závodů včetně legendárního Holmenkollenu. Rozšířil se už po celé zeměkouli do Ameriky a Japonska.  Skokani ho mají až od roku 1979. Zhodnocuje "odborné" kvality, vyrovnanost výkonů po celou sezonu. Rekordmanem je Fin Nykänen - 4 celková prvenství a 46 vyhraných závodů. V počtu "pódií", míst na stupních vítězů, už ho předstihl krajan Ahonen, má jich 89. Nyní řádí ve Světovém poháru Čech Janda. Kdy překoná 10 Plocových triumfů? "Už v této sezoně," říká Leoš Škoda. "Nejhůř v příští." 

Světový rekord. Má kolonku v Guinnessově knize rekordů. Za první oficiální se uvádí 20 metrů v podání Nora Olafa Hauganna z roku 1879. Tři Češi skočili na světě nejdál, z toho jedinkrát doma, v roce 1983 Pavel Ploc v Harrachově, hned za rodným domem. "Bylo mi osmnáct, fandilo sedmdesát tisíc diváků. Nikdy nezapomenu."  Čerstvě se měnily zápisy čtyřikrát v březnu ve slovinské Planici. A protože Fin Ahonen při 241 metrech upadl, počítá se 239 m Nora Romörena.

V Harrachově se koná Světový pohár ve skocích na lyžích.