"Jury, která rozhoduje o tom, zda skákat, nebo ne, by měla být největší ochranou," říká asistent reprezentačního trenéra Jakub Jiroutek.
Podmínky pro konání závodů nejsou jasně dané. Vítr, sněžení, neutuchající déšť, v tom všem už se v sezoně skákalo. Kdy by tedy jury neměla závodníky pustit z můstku? "Při větru nad tři, maximálně čtyři metry za vteřinu. Ale záleží na tom, jakým směrem vítr jde. Někdy je stabilní, ale pak se jako v Zakopaném mění během vteřiny," říká Jiroutek. "Tam člověk, který dává pokyn červenou nebo zelenou, neměl vítr vůbec pod kontrolou."
Trenér také nemusí závodníka pustit, sám může odmítnout skočit. "V roce 1998 ve Vikersundu nešli do druhého kola čtyři závodníci, třeba Goldberger," vzpomíná Jiroutek.
Nemohli trenéři v Zakopaném odmítnout závodníky pustit? "Myslím, že si nikdo neuvědomil, že by se tohle mohlo stát. Každý si hlídá své závodníky. Norové mají dva vpředu, Malysz byl pátý, Poláci tlačili, aby se skákalo druhé kolo."
Trenéři žehrají na nemožnost ovlivnit rozhodnutí jury. "Kdyby se všichni dali dohromady, šlo by to. Sami byl měli víc rozhodovat o tom, zda skákat, či ne," míní Jiroutek.
Když už lidé nemohou vítr zastavit, snaží se ho ovlivnit. Podél můstku se stavějí sítě pro zmírnění. "Začali s nimi na mamutím můstku v Kulmu," říká Jiří Sedláček ze sportovnětechnické komise svazu.
Co chrání skokany- rozhodnutí jury, která nedovolí skákat v nevhodných podmínkách |
Při nepříznivých podmínkách se často snižuje nájezd. "Ale když je to o tři čtvrtě metru, nájezdová rychlost se skoro nezmění," uvedl Sedláček.
"Skokan si může vybrat výšku nájezdu. Třeba fenoménWalter Steiner v roce 1972 v Planici slezl o tři okna dolů a stejně vyhrál. Byl velkým zastáncem bezpečnosti."
Tehdy se ještě skákalo s lyžemi u sebe. Skokani byli k pádu náchylnější. "Skákalo se větší rychlostí, styl byl nestabilní," říká Jiroutek. "Teď je pádů minimum, ale když už se něco stane, dopadá to špatně."
Někdejší skokan František Jež přidává: "Člověk tehdy ukorigoval pád na bok. Lyže vás uhodily do hrudníku, ale u véčka jdou za vás." Bezpečnostní vázání nyní omezuje zlomeniny. "Ale umělý sníh je jako beton, lyže se nezapíchne," říká Sedláček. Hlavu skokanů chrání helma. "Je lehká, spíš úder ztlumí a rozloží ho na celý povrch," líčí Jež.
Skokani se navíc učí "obouchávat" odmala. Jenže někdy ani zkušenosti nemusí být nic platné. "Honza chybu neudělal. Na jeho místě by spadl každý. Malysz i Jacobsen, nejlepší skokan světa," říká Jiroutek.
