"V roce 1985 jsem je půjčil do ostravského muzea na nějakou výstavu k olympijským hrám. Ta měla trvat asi půl roku, ale pak mi je nevraceli, tak jsem se po nich začal pídit. Jenže člověk, kterému jsem je půjčil, emigroval a nikdo o mých lyžích nic nevěděl," popisuje osudy svých slavných, i když ne přímo olympijských lyží, pětašedesátiletý Jiří Raška.
Jak dodala vedoucí hrabyňského památníku Jana Horáková, celá zápletka s nezvěstnými lyžemi vznikla tím, že bývalé ostravské Muzeum revolučních bojů a osvobození bylo zrušeno a dvakrát se stěhovalo.
"Část přešla i do Opavy a depozitář byl převezen do hrabyňského památníku. Protože pocházím také z Frenštátu, měla jsem tušení, že by mohly být pana Rašky. Protože ale náš bývalý ředitel a Raška pracovali ve stejném podniku, domnívala jsem se, že je muzeu daroval," řekla Horáková.
Celé roky to vypadalo, že se po lyžích slehla země. Nikdo nic nevěděl a dlouho bylo Raškovo pátrání neúspěšné. Na stopu slavných lyží ho přivedli známí a náhoda.
"Na to, že mají v Hrabyni nějaké lyže mě upozornili známí, a tak jsme se tam ve čtvrtek vypravili. Když jsem je uviděl, hned jsem věděl, že to jsou ty moje," pokračuje náš bývalý skokanský reprezentant.
A jak lyže vlastně vypadají? Jsou vysoké 248 centimetrů značky Poppa pocházející z výroby bývalé NDR v černé barvě, v kombinaci dřeva a umělé hmoty.
"Jsem moc rád, že jsem je našel. Ve Frýdlantu totiž uvažují zřídit z bývalé měšťanské chlapecké školy městské muzeum, a tak jim je nabídnu do expozice věnované lyžování," dodává Jiří Raška.
Jak potvrdila Jana Horáková, k převzetí lyží už nic nebrání. "Během dvou týdnů je vyřadíme z evidence a pak je panu Raškovi oficiálně předáme."
