"Teď už myslím na lety v Harrachově, které jsou příští víkend. Odpočítávám každý den a strašně se těším," říká 18letý student Sportovního gymnázia v Jilemnici.
Proč vás lety tak přitahují?
Já jsem ještě nikdy na mamutím můstku neskákal. Jsem zvědavý, jak mi to půjde. Už jsem sice byl dvakrát na letech v Planici, ale nenechali mě skočit, což bylo trochu stresující. Teď navíc zavedli, že na mamuta se může až od 18 let, ale to mně už naštěstí bylo, takže mi to snad konečně vyjde. Poprvé bych si měl skočit příští týden ve čtvrtek na tréninku.
Na jaký výkon si troufáte?
Každého skokana láká skočit za 200 metrů, ale to je v Harrachově opravdu velká dálka. To by musely ideálně vyjít všechny podmínky. Kdybych dal těch 200, tak bych se určitě nezlobil. Musí se pracovat hlavně v letové fázi a tam mám ještě velké rezervy. Na Turné čtyř můstků jsem se však zlepšil a doufám, že v Harrachově přijde nějaký pěkný výsledek. Harrachovský mamut je specifický tím, že se tam lítá hodně vysoko, tak uvidíme.
Vraťme se k Turné čtyř můstků. Jak jste byl spokojený se svým vystoupením?
Byly tam hodně velké rozervy, ale zklamaný určitě nejsem. Měl jsem to výborně rozjeté a v Ga-Pa jsem skončil čtvrtý. V Rakousku se mi to pak moc nepovedlo, neutáhl jsem si pořádně vázání a vypadla mi lyže. Škoda té zbytečné ztráty bodů.
Nechal jste se slyšet, že čtvrtá místa vás už nebaví. Kdy zaútočíte na stupně vítězů?
Čtvrtá míst mě baví, ale je tam strašná touha stát na stupních vítězů. Zatím se mi to povedlo jen jednou a to bylo v létě, což není tak prestižní. Samozřejmě doufám, že se mi to povede ještě letos v zimě.
Jak se vyrovnáváte s pozicí české skokanské jedničky?
Na to se mě ptá hodně lidí, ale já mám za českou jedničku pořád Kubu Jandu. Vyhrál Turné čtyř můstků, má medaile z mistrovství světa, byl celkově první ve Světovém poháru. Abych se stal jedničkou, musel bych jeho výsledky aspoň napodobit a to je zatím v nedohlednu.
Kromě vás jde však výkonnostně nahoru celý tým. Co říkáte rostoucí konkurenci?
Já myslím, že je to vynikající. Navzájem se hecujeme. U Poláků skáče jenom Malysz a ostatní nic moc. Zatímco když jsem v Engelbergu nepostoupil do druhého kola, Martin Cikl skončil devátý a výborně mě doplnil. Myslím, že máme zaděláno na dobrý výsledek příští rok na mistrovství světa v Liberci.
Jak se vám daří odbourávat nervozitu, která vás dřív trápila?
Pořád ještě něco cítím, ale oproti minulému roku jsme s fyzioterapeutem udělali velký pokrok. Než jdu na můstek, vždycky si lehnu a on mi dělá mi masáž hlavy a říká mi, ať myslím na něco pěkného a pozitivního. Nahoře na věži taky nesmím myslet na skok, to můžu až pět minut před skokem.
Získal jste si respekt nejen fanoušků, ale i závodníků. S kým ze zahraničních skokanů si rozumíte nejvíc?
Jednoho konkrétního bych asi nevybral..., ale přece jen. Suprově se baví třeba se Simonem Ammannem ze Švýcarska. Hodně toho dokázal, a přesto se baví všemi úplně stejně, ať to jsou Ukrajinci, my nebo Norové. Fantastický člověk, pořád se usmívá.
Studujete na Sportovním gymnáziu v Jilemnici. Jak vám to jde?
Zrovna ve středu se jdu do školy kouknout. Určitě bych si chtěl taky udělat nějakou zkoušku, třeba z němčiny, abych se studiem trochu pohnul a nemusel pak všechno naráz dohánět.
Učíte se při závodech?
Asi bych se učit měl, ale tam na to moc velká chuť ani čas není. Ale učení si vozím s sebou. Teď budu ve škole dodělávat druhou polovinu třetího ročníku.
V únoru vás čekají závody Světového poháru v Liberci. Jak se těšíte?
Bude to trochu složitější. Dva dny před závodem v Liberci je mistrovství světa juniorů v Polsku, kde bych měl obhajovat loňské zlato. Teď se řeší, jestli pojedu oba závody, nebo jen ten v Liberci. Já bych chtěl zvládnout obojí. Kdyby se mi podařilo obhájit titul, už by to něco znamenalo.
