Původně jste se měl vrátit domů už v úterý. Co se přihodilo?
Došlo k nějakým nedorozuměním, jistému zmatku mezi zdejšími doktory a naší pojišťovnou. Zřejmě trvalo dlouho, než se přeložily všechny lékařské zprávy, pojišťovna tady má nějakého prostředníka. Tak si to vysvětluji, jinak bych tady už nebyl.
O náplň pobytu jste tedy měl postaráno...
To jo. Dost jsem běhal mezi doktory a řešil, co ještě chybí pojišťovně, aby to mohla uzavřít, a co jim. Oni třeba zase neměli nějaký formulář.
Cožpak s prasklinami na pánvi můžete běhat?
Běhat ne, ale chodit ano, mají tady taková chodítka a s ním se pohybuji v rámci rekonvalescence. A pánev není naštípnutá, ale zlomená. Jenže je zlomená tak šikovně, že se kosti vůbec nehýbou, takže mi tady chůzi dokonce doporučili. Pozoruju to na sobě - přes noc trochu zatuhnu, ale když to ráno rozchodím, je mi mnohem líp. Nicméně z toho prodlouženého pobytu v nemocnici jsem rozmrzelý. Zvlášť když sestry jeden den odejdou a druhý den ráno mě tady spatří zase. Vy jste ještě tady? ptají se. Ach jo.
Kdy tedy poletíte domů?
Do úterka tady se mnou byl servisman Jarda Lučan, protože sám bych odletět nemohl. Jenže odletěl, protože pojišťovna rozhodla, že sem pro mě pošle nějakého zdravotního bratra nebo sestru, takže teď čekám na tenhle doprovod. Všechno se protáhlo a já jsem z toho smutnej, nudím se docela dost. Letět bych měl ve čtvrtek odpoledne a hned pojedu do vojenské nemocnice, kde mě vyšetří, aby všechny informace byly kompletní.
Takže si na vás doma v Děčíně ještě počkají...
To snad ne, doufám, že v nemocnici budu tak hodinu a hned večer pojedu domů.
Teď už vás pánev nebolí?
To bylo neuvěřitelné - v neděli pozdě večer jsem uléhal dost vyřízený a pod prášky proti bolesti, a v pondělí ráno už to skoro nebolelo, i když jsem si prášky už nevzal. A jak chodím s tím chodítkem, tak se to zlepšuje. Aspoň v tomhle směru mám lepší náladu.
Ještě k vašemu pádu - vzpomenete si, kdy vás naposledy potkala podobná patálie?
Hodně podobný pád jsem měl před dvěma lety, týden před mistrovstvím světa v Deer Valley, ale následky trvaly přesně týden a na šampionátu jsem skončil čtvrtý. A asi před šesti lety jsem po operaci křížového vazu nemohl na lyže půl roku. Tohle je, jestli to tak jde říct, mnohem lepší.
Jaká je prognóza norských lékařů?
Říkali, že už můžu dělat úplně všechno, jenom ne extrémní sporty. Potrvá to šest týdnů, pak se uvidí. Což se dá vydržet.
Olympijská sezona tedy ohrožena není?
Néééééé, to v žádném případě.
Neříkáte si třeba, že nedělní pád mohl být jakýmsi znamením shůry, abyste pomalu začal skikros odsouvat do ústraní? Přece jen už je vám devětatřicet...
Tak to si tedy opravdu neříkám... (smích) V létě do toho půjdu zase.
Konečně se smějete - smutný už nejste?
Už tolik ne. Jen mě mrzí, že teď se ještě pojedou tři závody Světového poháru a já o ně přijdu. Sezona mi vyšla výborně, po čtyřech letech jsem vyhrál závod téhle série a v celkovém pořadí jsem zatím třetí. Ale tak to prostě v tomhle sportu chodí.
