Nehledě na kalendář, navzdory nastupujícím přízemním mrazíkům, veslařská sezona je i na podzim v plném proudu. Ondřej Synek dál denně ukrajuje desítky tréninkových kilometrů. Teprve za 15 dní tu bude skutečný vrchol dosud úspěšné sezony.
"V ranní mlze občas bloudím, nemůžu Ondru na vodě najít," směje se trenér Milan Doleček. Mlha je totiž ten nejmenší problém, který ho na sklonku neobvykle dlouhé sezony trápí. "Daleko těžší je udržet Ondrovu motivaci, vždyť letos už vyhrál, co mohl."
Pro Synka představuje rok 2010 výjimečnou výzvu: letos ovládl všechny závody, jen jediná trofej mu chybí, zato ta nejcennější – světové zlato. O něj se letos jede až na Novém Zélandu, a tak celý veslařský svět čeká do listopadu na nástup jara na jižní polokouli.
Dvoumetrový metrákový vodák včera slavil 28. narozeniny a oslava to byla dost fádní: absolvoval zkrátka jen další pracovní den plný únavné dřiny. "Svaly bolí každým dnem víc a víc. Ale to není nejhorší. Opravdový problém je hlava. Takové natahování sezony, bez dovolené, to dá mozku zabrat."
Trenér Doleček si přesto pochvaluje, jak se Synek drží: "Ondra kupodivu ani moc neremcá, dřív to bývalo horší. Možná jsem se už za ta léta konečně naučil dobře psát tréninky," žertuje kouč. A pak vážně dodává: "On má naštěstí spoustu vedlejších starostí, to mu myslím pomáhá vyrovnat se s tou nekončící zátěží."
Největší civilní "starostí" je narození potomka, očekávané právě v době mistrovství světa. "Ale v tom nevidím problém," tvrdí trenér. "Naopak, porod by ho mohl povzbudit. Přece nebude chtít dělat ostudu vlastní rodině." Synek jen prohodí: "Chci vyhrát, ale takových nás tam bude pětadvacet."
