„Bylo to strašně pomalé, takový můj nedělní klus. Fakt hrozné. Říkala jsem si, že holky jsou silné ve finiši, takže zkusím závod trošku urvat. Ale nevyšlo to,“ usmála se Vrzalová.
Takže jste se naštvala a vyrazila?
Chtěla jsem jít dopředu už i dříve, ale byla jsem dost zavřená. Měla jsem i respekt ze soupeřek. Ale řekla jsem si: Co, jde o poslední závod sezony, tak to zkusím.
Šla jste na krev?
No, ještě jsem skoro spadla na dvoustovce. Měla jsem co dělat, abych to nějak doklopýtala.
Nebála jste se, že nedoběhnete?
Bála, ale šlo o ten poslední závod.
Evropu jste na 1 500 metrů reprezentovala s Polkou Sofii Ennaouiovou, která byla sedmá. Bavily jste se o taktice?
Já bych i chtěla, ale ona se moc bavit nechce.
Hned po závodě jste hovořila s vaším trenérem Augustinem Šulcem. Co vám říkal?
Byl spokojený, že se s tím nedalo nic jiného dělat, jenom to prostě zkusit.
Před pohárem jste měli mítink s kapitánem Evropy Colinem Jacksonem. Jaký byl?
Přiznám se, že mám mezery v angličtině, tak jsem na něj dívala, jak mu to sluší. Ale byla to docela nuda. Byli jsme tam asi hodinu a skoro jsem tam usnula.
A jaká byla atmosféra na stadionu?
Úplně neskutečná. Normálně mi z toho brněly nohy, jak jsem přišla na stadion. Děti řvaly, fakt úžasné.
Bylo to jiné, než při Zlaté tretře Ostrava?
Přišlo mi, že atmosféra byla mnohem lepší než na Tretře. Nevím proč, možná i tím, že letos na Tretře nebylo moc lidí. Bylo to super.
Simona Vrzalová při závodě na 1500 metrů na mítinku v Ostravě
A možná to bylo i tím vaším pokusem o trhák.
To možná taky. (směje se)
Takže pěkný vrchol sezony?
Jo, celá sezona byla super. Můžu být spokojená.
Co vás čeká nyní?
Konečně pojedu za babičkou a od běhání si tak tři týdny, měsíc odpočinu.
