Vybojovala čtyři mistrovské tituly, svoje první mezi ženami. Nejlepší Češkou je na dráze v bězích na 1 500 a 5 000 metrů, ale i v silničním běhu, když vyhrála populární Běchovice, a v krosu.
K tomu na halovém domácím šampionátu byla druhá na patnáctistovce. „Už to byl pro mě šok a pak to pokračovalo. Pořád jsem se zlepšovala. Bojím se toho, co bude tento rok.“
Čím to, že najednou ve svých osmadvaceti letech vyletěla tak nahoru? „Odstranila jsem zdravotní problémy, protože jsem měla špatnou krev. Když už jsem byla zdravá, tak to lítalo samo,“ smála se.
Vrzalová kvůli potížím s nedostatkem železa v září 2015 přerušila znovu se rozjíždějící kariéru. K pořádné přípravě se vrátila před rokem.
„Jen je škoda, že se jí nepodařilo splnit limit na evropský šampionát, který byl v Amsterdamu před olympiádou,“ řekl vítkovický trenér Augustin Šulc. „Doufejme, že už bude zdravá a pokusí se splnit limit na patnáctistovce nebo trojce pro halové mistrovství Evropy, které bude v březnu v Bělehradě.“
Atletickou kariéru rozjížděla už třikrát, vysokou školu dokončila na druhý pokus. Vystudovala pedagogickou fakultu Ostravské univerzity, obor tělocvik a výchova ke zdraví.
„Asi jsem taková složitá, ale moje první atletická pauza byla spíše mladická nerozvážnost. Ta druhá byla v tom, že jsem neměla takové výkony, jaké bych si představovala, ale to už jsem měla ty zdravotní problémy. Takže jsme se na to vykašlala. Teď to je na dobré cestě a moc se těším na tuto sezonu. Věřím, že se ještě budu zlepšovat.“
Uvědomuje si, že obhájit čtyři tituly bude nesmírně těžké. „Ale těším se na to.“
Přestože za své největší české protivnice považuje Kristýnu Mäki na dráze a Evu Vrabcovou Nývltovou v terénu, tvrdí: „Spíš bych řekla, že většinou jsem největší soupeřkou sama sobě. Třeba v prosinci na Evropě v krosu (byla na 28. místě – pozn. red.) jsem si to sama pokazila, že jsem nebyla na startu dost tvrdá, že jsem neměla ostré lokty, což se ještě musím naučit.“
Simona Vrzalová věří, že ještě dospěje k tomu, aby se více prosadila také na mezinárodních závodech. „Snad letos nějaký limit zvládnu. Nestačí mi být nejlepší v Česku. Budu makat.“ Pro letošek si přeje zlepšit osobní rekordy. Ostatně loni je překonala všechny od 800 metrů až po desetikilometrovou trať.
Jenže aby startovala v létě na mistrovství světa v Londýně, potřebovala by v běhu na 5 000 metrů vylepšit svůj nejlepší výkon až o deset vteřin... „Pokud jde o Londýn, tak daleko nepřemýšlím. Teď se snažím soustředit na to, co je nejblíže. A to je halová Evropa v Bělehradě.“
Nadále chce běhat na dráze i v terénu. „Je to příjemná změna. Teď se těším i na halu. Hlavně je to pestré.“
Ač je vystudovaná učitelka, ve školství nepracuje. Ale ani sportování ji neuživí. A tak pomáhá doma v Českém Těšíne rodičům s obchodem. „Mají potraviny, takže podle potřeby prodávám. Rodiče jsou ale hodní, takže mě kdykoliv uvolní.“
Na své tituly by do obchodu mohla lákat nové zákazníky. „No, rodiče dali do výlohy nějaké moje trofeje, ale tržby se nijak nezvedly,“ smála se. „Lidi, kteří k nám chodí nakupovat, mě znají, vědí, že běhám, ale že by kvůli mně přibyli nějací noví zákazníci, tak to ne. Anebo o tom nevím.“
