Jde samozřejmě o cyklistický vtip. Adam, dvojče Simona Yatese, měl minulý týden povinnosti na závodě Kolem Kalifornie. Po březnové zlomenině pánve teprve opět nabírá formu.
Navíc ti dva ani nechtějí být stejní.
Odlišují se různou barvou obrouček brýlí, účesem, nebo i tím, že si každý vybral jiného agenta.
„Simon plánuje dlouho dopředu a jde vytrvale za svým cílem,“ porovnává Roman Kreuziger. „Adam žije víc ze dne na den, někdy hraje vabank a je roztržitější.“
Simon je o pár minut starší. Také na Tour startoval dřív než bratr. „Takže by mě měl Adam poslouchat a chodit si pro rady,“ usměje se.
Jenže... nedělá to.
Dnes bydlí Simon střídavě v Manchesteru, Gironě (kvůli klimatu), Andoře (kvůli těžkým kopcům) a Ženevě (kvůli přítelkyni).
Když však teprve přicházeli do profipelotonu, pořídili si bratři Yatesovi v Gironě společný byt. Soulad v něm vždy nenašli.
„Simon si doma pouští hudbu strašně hlasitě,“ postěžoval si Adam. „Tím mě vytáčí. Vyřvává mu to tam na plný pecky. Já mám rád dobrou muziku, ale ne v jedenáct v noci.“
Bratr tehdy reagoval: „Já nemám rád klid. To Adama štve.“
Paradoxně, je to právě naprostý klid, který z něj přímo vyzařuje v průběhu letošního Gira.
Tu vlastnost si musel osvojit.
V životě i na kole.
Šéf týmu Matt White o Simonovi vypráví, že dříve dokázal být před každým závodem rozparáděný jako býk v aréně, což mnohokrát vedlo až k přemotivovanosti. „Ale já si nestěžuju. Radši lidi zchlazuju než nabuzuju,“ tvrdí White.
V červenci 2014 jej v 21 letech nechal debutovat ve Francii na Tour, toho roku se stal jejím nejmladším účastníkem. „Pojedeš ale jen do dvanácté etapy a odstoupíš. Nechceme tě zatavit,“ oznámil mu White. Simon se rozčiloval a vymodlil si aspoň patnáct etap. Pak už zůstal White neoblomný: Konec diskuzí, sbal se a šup domů.
Teprve s odstupem času jeho svěřenec uznal: „Ze strany týmu šlo o dobré rozhodnutí. Byl jsem po dvou týdnech Tour strašně vyčerpaný, už jen číslo v pelotonu.“
Chtělo ho Sky. A on řekl ne
Yatesové pocházejí z Bury, městečka na periferii Manchesteru. „Když o víkendu nevyhráli United ve finále FA Cupu, vyhrál jsem aspoň já v Sappadě,“ říká Simon.
Jejich otec John amatérsky na kole závodil, syny bral od malička na velodrom v Manchesteru a ti už v osmi letech žadonili: „Zkusíme to taky.“ Záhy je tudíž rodiče namísto dovolené vozili po kláních v celé Británii. „Poznali jsme díky tomu spoustu nízkonákladových hotelů,“ vzpomíná Simon.
Od deseti let jak na dráze, tak na silnici mezi mládežníky vyhrával. Bratr často dojížděl těsně za ním. V osmnácti Simona vybrali do dráhařské Olympijské akademie. Adama nikoliv.
Poprvé se museli rozejít.
Adam začal za pomoci cyklistické nadace závodit za amatérský silničářský klub ve Francii. Simon naopak vybojoval v roce 2013 na velodromu v Minsku světové zlato v bodovacím závodě. „Bylo úžasné už v jedenadvaceti si říci: Já jsem mistr světa. Ale byl to také čas začít novou kapitolu.“
Táhlo ho to zase na silnici. Jen na silnici. Na ní se s Adamem opět sešli, excelovali v kategorii do 23 let.
Tehdy Simona oslovil Dave Brailsford, manažer týmu Sky: „Chceme tě.“ Jenže... Adama zase nechtěli.
Australská Orica (současný tým Mitchelton-Scott) sice Simonovi nabídla o dost menší peníze, zato víc příležitostí - a chtěla bratry oba. Plácli si.
„Kdybychom šli do Sky, dřeli bychom tam celý rok na čele pelotonu jako otroci,“ poznamenal Adam. Naopak šéfové Oriky je pozvolna a bez jakéhokoliv tlaku začali připravovat na roli lídrů.
„Yatesové jsou v mých očích potenciálními vítězi Grand Tour v příští dekádě,“ vyřkl před třemi lety White.
Simon se nyní tento proces zjevně rozhodl poněkud urychlit.
S radami od Kreuzigera
Už na Vueltě 2016 dojel coby týmová dvojka šestý. „Ta byla zlomovým závodem mé kariéry. Tam jsem pochopil, že mohu jednou jet o ty nejvyšší příčky v Grand Tour,“ soudí.
Loni coby lídr týmu zdárně usiloval o bílý dres nejlepšího mladíka na Tour. White s ním do Francie poslal Romana Kreuzigera s jasným úkolem: Budeš s ním bydlet na pokoji, budeš ho učit, jak se má chovat lídr, budeš jeho mentorem.
„Simon se mi neotevřel hned, ale postupně mi začal důvěřovat. Teď ví, že se na mě může spolehnout,“ vypráví Kreuziger.
Nenásilně, formou debat o etapách, na něj český cyklista po večerech přenášel vlastní zkušenosti z profipelotonu. Na trati zároveň zbavoval Simona zlozvyku jezdit během etap příliš vzadu. „To jsem do něj loni celý rok hučel, že když jede na pořadí, je příliš riskantní vézt se tak často na konci balíku.“
PŘEDTÍM, NEŽ SE ROLE OTOČILY. Na loňské Tour pózují Chris Froome ve žlutém dresu lídra závodu a vedle něj Simon Yates v bílém dresu nejlepšího mladíka.
Ještě loni byl Simon během horských etap na Tour rád, když při útocích favoritů držel kontakt. Teď je to on, kdo udivuje agresivním stylem závodění.
„Já bych útočil i dřív, ale když kluci ze Sky na Tour rozjeli to své tempo, které bylo na mé nohy příliš rychlé, tak to prostě nešlo,“ vzpomíná.
Jaká to změna, když najednou v Itálii přivádí do úzkých i Chrise Frooma. „Mám lepší nohy než loni,“ nehledá v tom vědu.
Co pomohlo k té změně? „Spousta drobností. Jsem starší, sebevědomější, tým už lépe ví, co potřebuji. A mám i nejlepší váhu, jakou jsem kdy měl,“ říká 58kilový vrchař.
Vyhrávám jinak než Froome
Jaký ještě je nový vládce Gira?
Zajímá se o kvalitní vína. A rád si dlouho pospí.
„Pak jde trénovat dost pozdě a klidně vynechá oběd. Některé týmy by mu to netolerovaly, ale v Mitcheltonu nám dopřávají větší volnost,“ říká Kreuziger.
Posledních šest dní Gira ovšem musí být i v rozesmáté australské stáji vše precizně naplánováno.
Yates už zvítězil na Gran Sassu.
Triumfoval také v Osimu.
Vyhrál i v Sappadě.
Navíc dojel druhý na Zoncolanu a na Etně, kde daroval vítězství parťákovi Estébanu Chavesovi.
Do 34kilometrové časovky vletí dnes s „polštářem“ 2:11 minuty na obhájce titulu Toma Dumoulina.
Je možné, že mu nizozemský mistr světa v časovce dnes růžový dres uzme, byť Kreuziger tvrdí: „Já myslím, že ne. Simon jede na vlně.“
Ale i kdyby se tak stalo, tři etapy v Alpách pak poskytnou Yatesovi dostatek jeho terénu, aby si maglia rosa vzal zpět. „Je tu v kopcích jednoznačně ze všech nejlepší,“ ujišťuje i Jan Hirt, vrchař Astany.
„Každý může mít zlý den. Včetně mě,“ připustí Yates a snad si vzpomene, jak v úplně poslední etapě přišel v březnu o titul ze závodu Paříž - Nice.
Pokud se však dne blbec vyvaruje, měl by v neděli u římského Kolosea držet zlatý spirálovitý pohár pro šampiona italské Grand Tour.
„Jste nástupcem Chrise Frooma? Můžete dominovat cyklistice tak dlouho jako on?“ ptá se jej během volného dne v Trentu britský reportér.
„K tomu vede dlouhá cesta,“ zakření se Simon Yates.
„Jsem pořád mladej kluk. Chrisův nástupce? Já ale nikdy nebudu jezdit časovky tak dobře jako on. Jsem šťastný, že vyhrávám jinak.“