„Řekl bych, že to pro mě bylo zatím asi nejlepší představení v reprezentaci. Zážitek z toho zápasu mám sice lehce zkažený prohrou, ale to se nedá nic dělat,“ míní Śimon Puršl v rozhovoru.
S Francií jste nezvládli ani první vzájemný duel (65:79). Byl to oproti ostatním opravdu tak těžký soupeř?
Francie má spoustu skvělých hráčů. Je to basketbalový národ, který by klidně mohl postavit šest reprezentací a všechny by byly na stejné úrovni. Její kvalita je vidět a oba zápasy byly velmi obtížné. Ten druhý se možná dal i vyhrát, ale asi trochu rozhodl i náš přístup. Že jsme už měli jistotu postupu.
Češi jinak kvalifikací profrčeli na výbornou. Nemrzí vás, že jste byl vlastně na palubovce u všech tří proher?
Samozřejmě, že mrzí. Jsem moc rád, že jsem vůbec mohl nastoupit, ale určitě by to byl ještě větší zážitek, kdyby se vyhrálo. Je škoda, že to vždycky byly prohry, ale bylo to dané i tím, že už s námi nebyli hlavní kluci a kvalifikace se svým způsobem dohrávala. Byla šance dát prostor hráčům, kteří jinak moc příležitostí nedostanou, takže je to pochopitelné.
Měl jste během kvalifikace od kouče Ronena Ginzburga nějaké informace o tom, jak se vás chystá využít?
Ne. Pan trenér s námi o takových věcech po pravdě moc nemluví, nebo alespoň se mnou ne. Týmové instrukce jsme samozřejmě měli a doufal jsem, že si zahraju, ale jistotu jsem neměl. Věděl jsem, že v prvním utkání proti Francii a Rusku ty minuty dostanu (dohromady jich odehrál lehce přes 20), protože nám chybělo dost pivotů a na hřiště jsem zkrátka musel. Ale v tom třetím už jsem jistotu neměl.
Který z těch tří startů byl pro vás nejtěžší?
Asi hned ten první proti Francii, protože jsem si v něm vytvořil tlak i sám na sebe. Není to dobré, ale dělám to rád. Navíc to bylo doma, takže jsem o tom možná až zbytečně moc přemýšlel. Pak už jsem si ovšem zvykl.
Vaše jméno se v souvislosti s nároďákem už pár let objevuje, ale teprve teď dostáváte prostor v áčku. Jak si užíváte ten kolotoč kolem prvního týmu v zemi?
Byl jsem už v mládežnických reprezentacích, ale tohle je úplně jiný level. Užívám si to moc, doufal jsem, že nějaké minuty odehraju už dřív, ale potkala mě nějaká smolná zranění a další věci. Teď si toho moc cením a věřím, že do budoucna si prostoru vybojuji ještě víc.
Už v tuhle chvíli jste však členem kádru, který se jako první v historii probojoval na světový šampionát. Co to pro vás znamená?
Pro český basket a sport obecně je to něco skvělého. Jsem za to moc rád a už se těším na přípravu. Doufám, že trenérovi ukážu, že v Číně můžu být platný. Kdybych se tam dostal, bylo by to fantastické. Rozhodně na tom budu pracovat!
Troufnete si odhadnout svoje šance na místo v konečné nominaci?
Asi nejsou moc velké. Jsem si vědom toho, že tam bude Ondra Balvín, Honza Veselý a další, ale snažím se na to nemyslet. Chci se soustředit na zbytek naší sezony ve Svitavách a pak se uvidí. Jak už jsem říkal, věřím, že budu v přípravě, a budu chtít trenérovi každý den ukázat, že na to mám. Žádná jiná cesta není.
Začal jste mluvit o Svitavách. Tam je to letos taky trochu pohádka, ne?
Na začátku jsme vůbec nevěřili tomu, že bychom po základní části mohli skončit takhle vysoko (2. místo), ale když už jsme si to vybojovali, tak v tom musíme pokračovat. Jsme moc rádi za to, jak nám to šlape, ale za žádnou cenu se tím nesmíme uspokojit. Do konce sezony zbývá ještě hodně duelů a rozhodně si nemůžeme říct: Jo, skončili jsme druzí a jsme v klidu. Chceme dál makat a vybojovat si co nejlepší umístění pro ty nejdůležitější boje.
V dresu Turů je vaše role na palubovce daleko větší než v reprezentaci, trenér Lubomír Růžička vás často chválí... Jaká je ta sezona pro vás celkově?
Užívám si ji. Do Svitav jsem přicházel před minulým ročníkem s vidinou toho, že si právě takovou pozici vybuduji. Chci být jedním z lídrů a každý den na tom makám. Jsem rád, že se to daří, ale každopádně se chci posouvat ještě dál a získávat čím dál víc prostoru. Zatím to jde, jak má, tak uvidíme.
Je vám 22. Čemu ve své kariéře nejvíc přičítáte, že jste v tomhle věku tak platný?
Na tuhle otázku vám asi nedokážu moc dobře odpovědět. Od mládí se zkrátka snažím být co nejlepším hráčem v mužstvu. Hodně mi prospělo mé působení ve Španělsku. Nakoukl jsem do prvního týmu Zaragozy a získal hodně zkušeností i od ostatních trenérů. A tady ve Svitavách mi velmi pomáhá i zmíněný Růžička. Je to výborný basketbalový kouč, který ví, jak na to. Snaží se mi vysvětlit, jakým způsobem mám ty zkušenosti uplatnit.
Za chvíli se česká nejvyšší soutěž zase rozjede. V sobotu vás čeká domácí derby s Beksou, jak se na něj těšíte?
Hodně, protože s Pardubicemi nikdy nehrajeme nějak extra dobře. Zatím se nám to nepovedlo prolomit a hodně zápasů s nimi prohráváme, tak snad to bude lepší. Teď v reprezentaci jsem se navíc potkal s Viktorem Půlpánem a Ondrou Kohoutem, takže jsme se lehce hecovali. Říkal jsem jim, že si k nám hned po pauze přijedou pro prohru, takže i kvůli tomu se na to utkání moc těším. Chceme ho urvat.
