Nudná letní dřina a nervózní čekání na sníh, na kterém se bude znovu snažit stejně jako už řadu minulých sezon konkurovat nejlepším světovým dálkovým běžcům na lyžích?
Tímhle pocitem se ani ve třiačtyřiceti letech Stanislav Řezáč nezabývá. Naopak, letošní letní příprava zatím vypadá velmi dobře, což ostatně v letním seriálu Silvini Skiroll Classics potvrzuje téměř pravidelně, a v Orlických horách, kde byl na programu šestý dvojzávod, beze zbytku.
„Šerlich mám rád a mám radost, že jsem se zase zlepšil,“ hlásil borec z Jablonce nad Nisou, který ve své sbírce zimních úspěchů má výhry na řadě prestižních dálkových běhů.
I podle výsledků to vypadá, že se vám běželo dobře. Souhlasí to?
Souhlasí. I proto, že první den na desetikilometrové trati jsem se zlepšil a překonal traťový rekord, který se měří od chvíle, kdy startujeme na stejných lyžích.
Vyhrál jste i druhý den, kdy jste ale na trati strávil mnohem více času.
To je pravda, navíc počasí bylo mnohem horší, jeli jsme v silném dešti. Na druhou stranu těch osmnáct kilometrů, které jsem na Šerlich jel skoro hodinu, bylo už takovým malým dálkovým během. Takže zase plus.
Nejen výsledkově zatím vypadáte uprostřed léta spokojený a dobře připravený. Mám správný pocit?
Zatím všechno probíhá v pohodě a třeba když to srovnám s minulým rokem, tak bez problémů.
Myslíte ten cyklistický pád, který vás v létě přibrzdil?
Přesně tak. Loni v červnu jsem totiž spadl při tréninku na kole, byl jsem celý sedřený, zranil jsem si loket a tři týdny jsem nemohl pořádně trénovat.
Prý za sebou máte i soustředění v italském Livignu.
To je pravda, byli jsme tam s naším týmem. I když bylo jen kratší, zhruba pět dnů, tak bylo vydatné, věnovali jsme se kolečkovým lyžím, také jsme běhali, prospělo to.
Jak probíhá příprava v domácích podmínkách, prý jste častým hostem na Ještědu?
Zase tak častým ne, ale hodně jsem jezdil na tréninky na Osečnou a Ralsko, odkud se dá pěkně na Ještěd vyběhnout. Párkrát jsem tam na lyžích dojel, ale víc než desetkrát to nebylo.
Také jste prý několikrát trénoval i s Lukášem Bauerem?
I to proběhlo, jednou jsme jeli na horských kolech přes Krušné hory, pak to byly kolečkové lyže, dostali jsme se až do Německa.
Zatím nejvíc trénujete na kolečkových lyžích, co ty pravé na sněhu, kdy to přijde?
Ledovce jsou stále větší problém, ledovce v Alpách se zmenšují, ale pro mě jako pro klasika, který jezdí většinou soupaž, to zase takový problém není. Kolečkové lyže jsou na trénink výborné, takže se sněhem počítám až na přelomu října a listopadu.
Závodní plány na sezony? Předpokládám, že opět seriál Ski Classics, který už řadu let úspěšně jezdíte.
Přesně tak. Letos je to trochu odlišné, jede se už na konci listopadu prolog, pak na začátku prosince Livigno a pak je pauza, vše se rozběhne v lednu, kdy to půjde rychle za sebou.
Na co se ve svých letech cítíte?
Na to, abych co nejvíc potrápil mladé. Každý závod je pro mě obrovsky prestižní, každé umístění na bedně skvělé.
Co Jizerská padesátka, která se prvně jeden až po polovině února místo na začátku ledna?
Pro české běžce jen dobře. Na začátku ledna přijeli borci ze severu, kteří za sebou měli řadu závodů, kdežto u nás se začínalo. Teď se to srovná.
