Kreuzigerovým spoluhráčem František Raboň z T-Mobilu.
Všichni borci na ledu jsou ve skutečnosti cyklisté. Tedy s výjimkou gólmanů. Místo nich stojí v brankách velké figuríny. „Kdyby tam byli živí brankáři, bude ten náš hokej mnohem nebezpečnější. Zato jakmile jsou dřevění, držíme se v určitých mezích, puky jezdí po zemi. Je to menší riziko,“ říká Kreuziger.
Ve smlouvě u italské profesionální stáje Liquigas má hokej zakázaný. Přesto jeho šéfové zavírají po sezoně obě oči. „Oni chápou, že se musím vyblbnout,“ povídá.
„Jsme tu na ledu samí cyklisti. Víme, že si nesmíme ublížit, hrajeme rozumně. Když Italové z naší stáje provozujou po sezoně fotbálek, riziko je stejné. Nemůžu přece pořád jen jezdit na kole. A i na něm si můžu zlomit při pádu ruku, ne?“
Kreuzigerovi se zatím zranění vyhýbají. Na kontě má „pouze“ zlomenou klíční kost z mistrovství republiky 2002 a zlomenou nohu ze Závodu míru juniorů o rok později. Jinak nic. Na cyklistu dobrá bilance. Také díky tomu stoupá v posledních letech k nejvyšším metám. Doslova i obrazně.
Pro Liquigas, druhou nejlepší stáj světového žebříčku, je sázkou na budoucnost. Smlouvu mu nabídli až do roku 2010. Letos se chlubil šestým místem na závodě Pro Tour Kolem Romandie a zazářil 21. příčkou na prestižní a úmorné Vueltě. To vše v pouhých 21 letech.
Jak ho vidí otec Bude jezdit velké závody ve špičce Dnes je mnohem těžší prosadit se. Ale Romanovi se to povedlo. Dostal se do systému, kam se podívá málokdo. Jezdí jen ty nejlepší závody. A je jen otázka času, kdy se i v nich prosadí. Roman je typ jezdce, který nebude tolik vynikat v jednorázových závodech, ale spíš v etapových. V jeho věku to ještě nejsou třítýdenní velké túry, ale za tři až pět let může jet i tam v top špičce. Je to typ lídra. Nepovyšuje se nad ostatní. Teď byl v týmu dva roky a víc pomáhal, než závodil, protože oni chtěli, aby pomáhal. Ale párkrát nastala situace, že z pomocníka se stal člověk, který v první linii zůstal sám. Takže si přirozenou autoritu týmu získal ne narážkami, ale výkony. Nebyla to náhoda. |
Hokej hraje v Třemošné hodinu a čtvrt. Pak sedá do auta, ujíždí domů. Ve Zruči, vesnici u Plzně, obývá domek s rodiči, sestrou a tříletým Bonem, bernským salašnickým psem. „Počkejte, já ho radši zavřu,“ odvádí nesmírně akčního psa otec Roman starší, bývalý cyklistický reprezentant. I ve 42 letech je podobně subtilní jako syn. Právě on před lety Romanovi mladšímu oznámil: „Když chceš pořádně dělat cyklistiku, nemůžeš bydlet v Čechách.“
Proto se za celý rok Kreuziger ve Zruči moc nezdrží. „Dohromady tu nestrávím ani dva měsíce,“ říká. Vždyť Zruč je od italské centrály Liquigasu daleko. A navíc je tu v zimě doopravdy zima.
„Nevydržím sedět doma“
U jezera Lago di Garda si už předloni našel přechodné bydliště, pronajaté tři pokoje v řadovém domku. „V prosinci tam můžu šlapat po okolí v příjemných plus patnácti stupních,“ libuje si.
Zato v Česku, když klesá teploměr k bodu mrazu, raději na silničním kole nevyjíždí. Nešlape ani na ergometru. „Na ten mě nikdo nedostane!“ otřepe se. „To už radši vezmu bike a jedu po lese, tam se člověk zahřeje. Není to sice vyloženě trénink, ale v terénu se pobavím. A hlavně že něco dělám.“
Ani v listopadu, během jediné dovolené, by bez pohybu nevydržel. Dvakrát týdně hrál ve Zruči hokej. Chodil do posilovny. Běhal. „Radši bez psa,“ směje se, přestože štěkající Bon se usilovně dožaduje jakéhokoli pohybu s pánem.
Když napadne sníh, vyráží Kreuziger na běžky, oblíbil si šumavskou Horskou Kvildu. „Běžky jsou o vytrvalosti a o fyzičce, ale zatínáte při nich i zádové svalstvo a je to trošku jiný pohyb. Potom mám na kolo větší chuť.“
Na běžkách utíká nejradši sám. Čistí si tak hlavu. To samé provádí i při svých „náletech“ do obchodních domů. „Já prostě nerad sedím doma na zadku. V obchoďáku mi utíká čas rychle,“ přiznává. S prázdnou se nikdy nevrací. „Nechápu lidi, co chodí po obchodech, koukají po všem možném a nekoupí si nic. To není můj styl.“
Italské životní trendy mu už pronikly do krve, od cyklistů elitní profistáje se tam žádá, aby na veřejnosti vystupovali patřičně elegantně. V obchodech s oblečením a botami pobývá Kreuziger nejčastěji. „Ale nakonec je mi stejně nejlíp v teplákách, teniskách a mikině s kapucí,“ prohodí.
Kreuzigerův domov Co obklopuje cyklistu, když je u rodičů ve Zruči Hokej Pes Bon Dres mistra světa |
„Mám tři kila navíc“
V listopadu mu tým nechal víceméně volnou ruku. „Jsme profíci a každý by měl vědět, jak naložíme se svým časem.“ Byl to měsíc bez kola, měsíc obnovy těla po dlouhé sezoně. „Jednou týdně jsem telefonicky mluvil se šéfem týmu, co je nového. S ostatníma klukama jsem kontakt neměl,“ říká.
Speciální plán cviků do posilovny dostal od týmu už loni, sám si ho však upravuje. Ani žádným rozpisem vitaminového programu jej nevybavili. „Doktoři z Liquigasu mi jen řekli, ať beru něco na imunitu. Tak piju takové ty mulťáky do vody. Když má člověk onemocnět, tak stejně nakonec onemocní. Radši teď než v sezoně.“
Nad Kreuzigerovou stravou při jeho české dovolené by zprvu dietolog zaplakal. Guláš? Výpečky? Husté omáčky? I to bylo na jídelníčku. „První týden po sezoně si můžu dovolit i nějaký ten úlet, ne? Mamka vaří výborně,“ uculí se.
Rychle nabral pět kilogramů. „A šlo by to i víc. Radši jsem zase začal normálně jíst. Teď mám tři kila navrch, což na zimu nevadí. Přijedete na první závod do tepla a rychle dvě shodíte jen tím, že se začnete potit. Stačí mi, když budu mít patřičnou váhu do konce dubna.“
V juniorské kategorii byla Kreuzigerova optimální váha 59,5 kilogramu. „Pak jsem začal přihazovat svaly. Teď to dělá 65 a půl.“
Uslyšel: Pojedeš Tour!
Na přelomu listopadu a prosince dovolená končí. V italských lázních Salsomaggiore se opět schází celý Liquigas. Tři desítky cyklistů, trenéři, lékaři, vedení stáje. „Nejradši tu chodím na inhalační kúry,“ vypráví Kreuziger. Opět usedá na závodní kolo, model 2008. Nejprve jen pozvolna, dvě hodinky denně.
Celý tým zároveň pózuje před fotografy. „To je nekonečná, únavná věc,“ uleví si. Danilo Di Luca, loňský lídr stáje a vítěz Gira, však už na týmové fotce chybí, přestoupil do stáje LPR.
Lékaři měří cyklistům tuk, trenéři jim rozepisují přípravu a především – právě tady oznamují šéfové stáje jezdcům, do kterých závodů s nimi v nadcházející sezoně počítají.
„Sezonu jsme s trenérem posadili tak, že vystartuju klidněji než loni a začátkem března ještě nebudu v top kondici. Až v dubnu. Ten už bude zajímavý,“ líčí Kreuziger.
Ale teprve v červenci ho čeká cyklistická událost roku. Zatím největší závod kariéry: Stará dáma. Legenda. Tour de France. „Počítáme s tebou na Tour. Určitě,“ uslyšel v italských lázních.
Ve 22 letech si splní dětský sen. Otrká se. A za dva roky už má na Tour dobývat bílý dres pro nejlepšího mladého jezdce. Tak zní scénář, který mu šéfové Liquigasu předestřeli.
Nevychovávají ho pro roli domestika, ale pro roli vítěze.
Kreuzigerův rok
Začíná trénovat: V prosinci individuálně u jezera Lago di Garda. Teprve se rozjíždí, tři a půl hodiny denně v sedle. Venku je teplo, okolo 15 stupňů. „Jen kdyby bylo hnusně, letěl bych na Mallorku.“
Týmové soustředění: 10.–19. prosince ve Španělsku u Valencie. Denní norma: čtyři hodiny na kole. První kopce. „Budu nabírat kondičku.“
Vánoce: Na skok v Česku. Běžky na Šumavě, když to stihne.
Prezentace stáje: Velká show pro média i sponzory 8. ledna v Miláně. A znovu soustředění. Tentokrát v Itálii, 9.–15. ledna. Denně 5 až 6 hodin na kole. „Za týden tu najedu tak 700 kilometrů. Ale někdy i tisíc. Záleží na počasí.“
První závody: 23. ledna na ně odlétá do Jižní Afriky. Potom jej čeká bonbonek, závod Kolem Kalifornie. „Tam se těším, zrovna si vyřizuju vízum. Mělo by tam i v únoru být 25 stupňů. Což se mi líbí, jsem teplomilný. Ale pořádné výsledky ode mě takhle brzy nečekejte, já potřebuju pár závodů na zahřátí.“
První starty v Evropě: 8. března Milán–Turín, pak etapový závod Setimana Cyclistica.
Náročný duben: Španělské etapy Pais Basco, jarní klasiky Amstel Gold Race a Valonský šíp a etapové klání Kolem Romandie ze seriálu Pro Tour, kde obhajuje senzační 6. místo. „Tam už chci mít top formu.“
Odpočinková fáze: Začíná 4. května. „Na měsíc si orazím a budu úplně bez závodů.“
Příprava na Tour: V červnu nejprve etapy Kolem Lucemburska a po nich ostrý horský test: Okolo Švýcarska, další závod Pro Tour.
A pak už do Francie: „Jedině nemoc, zranění nebo prudký pokles výkonnosti by mě o start na Tour připravily. Ale taková varianta, doufám, nenastane.“