Prokázal odvahu, když zaútočil 22 kilometrů před cílem, ale i enormní sílu, s níž později setřásl dva souputníky z úniku a zároveň odolal úsilí elitních vrchařů, kteří je stíhali.
Na těžkém cílovém stoupání se sklonem 8,8 procenta slavil.
„Radost smíšená s úlevou,“ popisoval Zdeněk Štybar své pocity.„Konečně se mi povedlo vyhrát, navíc na tak obtížném profilu.“
Výšlap na Alto de Malhao se v itineráři portugalského závodu objevuje každoročně. „Dvakrát v posledních letech jsem tady jel v úniku, ale pokaždé mě sjeli,“ vzpomínal. „Teď jsem si na posledním kilometru říkal: Letos už to musím dotáhnout, to přece není možné, aby mě zase dojeli jen kousek před cílem.“
Především první poloviny závěrečného stoupání s prudkými pasážemi se poněkud obával a přemítal: Co se mnou asi provedou?
„Navíc nám ještě lehce foukalo lehce z boku. Ale věděl jsem, že na posledním kilometru je kousek roviny, kde si budu moci před spurtem odpočinout, To mi hodně pomohlo, když jsem se musel v závěru zmáčknout.“
Štybar vzor 2019 je cyklistou, politým živou vodou, plným energie. Je nažhavený, evidentně ho baví závodit. Prospělo mu, že si první závody sezony naplánoval na pozdější termín než dřív.
„Díky tomu jsem si po tréninkovém bloku mohl v týdnu před úvodním startem trochu odpočinout, na rozdíl od minulých let. Přijel jsem do Algarve čerstvý.“
Důkazem byla už výborná páteční časovka, v níž obsadil 10. místo. „Nejlepší časovka Štybarovy kariéry,“ napsal po ní týmový web.
Její trať si projížděl o dva týdny dříve při týmovém soustředění, kdy bydleli pouze čtyři kilometry od časovkářského okruhu. „Pokaždé, když jsem si chtěl sám přidat nějaký trénink, vyrazil jsem na ten okruh. Byla to hodně technická časovka, pořád nahoru dolů, pro mě opravdu hezká. Namotivoval jsem se na ni a chtěl jsem jet dobré tempo. Ale že jsem nakonec skončil v Top 10, mě hodně překvapilo.“
Když přidal v nedělní páté etapě ještě mnohem pronikavější výsledek a navrch celkově obsadil v Algarve šesté místo, prohlásil: „Uspět na takhle těžkém závodě by mě mělo pošoupnout dál.“
Kam až?
Netřeba přemýšlet.
Míní poprvé ovládnout velkou klasiku ze série World Tour.
Má sice na kontě triumf ze Strade Bianchi, ale ten je ze sezony 2015, kdy italská jednorázovka ještě nepatřila do seriálu World Tour.
Jinak? Druhá, třetí, čtvrtá, pátá místa.
Loni v klasikách World Tour dojel osmkrát v Top 10, jenže na tituly dosahovali další jezdci, včetně kolegů z týmu, a on ne.
„Už nechci být volavkou před útoky jiných,“ vyhlásil odhodlaně v úvodu sezony. „Letos budu mnohem pečlivěji vyčkávat na správný moment na útok.“
Tuto sobotu jej čeká první kostková klasika kategorie World Tour, belgický Omloop Het Nieuwsblad. „Během týdne má být dobré počasí, ještě si na tréninku její trať projedu, je letos změněná,“ plánuje. „Mám Omloop rád, bývám tam v dobré formě, ale ještě nikdy se mi tam nepovedlo uspět. Teď vím, že forma je dobrá, tak se pokusím.“
Klíčový rok pro Čechy. Jak boss Lefevere smýšlí o Vakočovi se Štybarem |
Jeho stáj Deceuninck-Quick-Step platí za největšího experta na kostkové klasiky, ovšem Štybar zároveň ví, že v ní nikdy nebude jediným obskakovaným lídrem.
„I v sobotu pojedeme jako lídři hned čtyři: já, Gilbert, Lampaert a Jungels,“ vypočítává. „Tahle strategie se v Quick-Stepu nikdy nezmění, ani za 100 let. Takhle náš tým závodí. Každý z nás bude kandidátem na vítězství.“
Opět jednou se tak může ve sluchátkách ozvat pokyn sportovních ředitelů, který mu znemožní vlastní útočnou aktivitu, protože zdánlivě lepší karty bude držet jiný týmový kolega.
„Konkurence uvnitř týmu je u nás obrovská,“ vykládal na soustředění v Calpe. „Pokud se zvednu, odjedu a sjedou mě, hned zase vystartuje někdo další z Quick- Stepu a já už to být nemohu.“
I v neděli mu v Algarve hrozilo, že jej tým z útoku stáhne, aby pomohl Enriku Masovi, druhému cyklistovi z loňské Vuelty. Mladý Španěl totiž před poslední etapou stále zůstával ve hře o celkové prvenství, byť šanci na něj měl relativně malou.
Jak hubnou cyklisté. Štybar si odměřuje vločky, Kreuziger bývá i protivný |
Ale žádný takový pokyn Štybar neuslyšel. Deset kilometrů před cílem mu naopak sportovní ředitel povolil bojovat o prvenství a podílet se na tempu tříčlenné skupiny uprchlíků, ve které s ním byli ještě Sören Kragh Andersen ze Sunwebu, druhý v celkové klasifikaci závodu, a Steven Cummings z Dimension Data.
„Když jsme zbyli na posledním kopci jen dva, já a Andersen, nechal jsem ho víc tahat,“ vyprávěl Štybar. „On je lepším vrchařem, proto jsem za ním vyčkával na svoji příležitost. Vůbec jsem přitom ale neměl přehled, jak daleko je za námi balík s nejlepšími vrchaři i s našim Enrikem Masem.“
Pět set metrů před cílovou metou jej Mas vysílačkou hecoval: „Jeď si pro to.“
Štybara nemusel dlouho pobízet. „Možná bych jinak ještě vyčkal s útokem na Andersena o 50 metrů dál, ale už jsem si ho připravoval. Enrikův pokyn mi pomohl.“
Sto padesát metrů před cílem uvěřil: Já to dokážu!
„Vítězství mi teď dodává sebevědomí do klasik,“ raduje se 33letý Čech. „Je pro mě důkazem, že zimní příprava se povedla.“
Zdeněk Štybar a jeho týmový kolega Tim Declercq, vítěz vrchařské soutěže, po poslední etapě v Algarve:
Šéf jeho týmu Patrick Lefévere v lednu v rozhovoru pro MF DNES a časopis 53x11 řekl: „Bude to Štybarova sezona pravdy. Musí dokázat, že je hvězda.“
Ujíždí zjevně po dobré cestě.
„A v Algarve byl po zásluze odměněn,“ glosoval Lefévere.