"Jenže než přišla první bójka v plavecké části a bylo to v pr...," popisuje začátek trablů jediný Pražan z letošního ročníku Ironmana.
"Byly tam klasicky namačkány desítky plavců a já dostal od jednoho kopanec do obličeje," vysvětluje Svoboda, kterému se sice následně dostalo od soupeře omluvy mávnutím ruky, ale to jeho krvácejícímu nosu příliš nepomohlo. "Byla to zčásti moje chyba, každý musí dávat pozor sám na sebe," má jasno.
Krvácející nos a myšlenky na konec
I když měl Svoboda čas v plavecké části opět dost nadprůměrný proti zbytku pole, spokojený nebyl. "Bolelo to, navíc mi nos začal krvácet. V té rychlosti s tím ale nic neuděláte a jen plavete dál."
Z vody vyrazili závodníci na kolo. "Sto osmdesát kilometrů přemýšlení, zda to nezabalím," říká Svoboda, kterého začala bolet hlava. I proto jeho výkon na kole slábl. Navíc přišly i další problémy.
"Najednou ke mně na motorce přijel rozhodčí a ukázal mi červenou kartu," smál se s odstupem času situaci, která ho stála čtyři minuty v penalty boxu a propad o dvě místa ve startovním poli. "V tu chvíli jsem byl ale pořádně naštvaný."
Trest dostal za to, že nedodržel dostatečný odstup od cyklisty před sebou (nesmí být blíž než sedm metrů, aby nevyužíval vzduchového vaku, pozn. autora).
Červená a po ní hned žlutá karta
"Jenže tam neustále jely dvě lajny cyklistů. Jedna u kraje silnice a druhá vedle, která předjížděla," vysvětloval nepřehlednou situaci.
"Pak jsem si dával strašný pozor, abych se náhodou zase nepřiblížil. Jednou jsem měl namále, tak jsem uhnul do vedlejšího pruhu, abych toho před sebou předjel a nemusel brzdit. A přijel rozhodčí a dal mi žlutou," dodal hořce.
Tentokrát za blokování. "Protestoval jsem, protože jsem jinak tu situaci vyřešit nemohl. Ten člověk na motorce říkal, že to chápe, ale nemůže dělat nic, a zase odjel rozdávat karty dál."
Tentokrát byl trest menší, za žlutou kartu musíte v penalty boxu jen zastavit, podepsat se a jedete dál.
Alespoň závěr si užil po svém
Závěrečný maratonský běh byl pro Svobodu náplastí za předešlé trable. "Zpočátku jsem si dával pozor, aby mi nedošly po tom všem síly, ale závěr jsem napálil. Už se běželo mezi lidmi ve městě a to bylo super," říkal s nadšením.
I díky tomu během posledních dvou kilometrů předběhl přes čtyři desítky běžců. "Konečný čas přes deset hodin je sice zklamání, ale beru to jako zkušenost. Příští rok budu lepší," dodává závěrem Svoboda, který se vrací do Prahy s přáním prosadit se mezi profesionály.
