Mladík s běloruskými kořeny, který se narodil a žije v Brně, dělá pro zviditelnění šermu maximum.
Svým náčiním zvaným fleret se ohání tak zdatně, že na nedávném světovém poháru v La Coruni porazil dva italské olympijské vítěze a v pouhých devatenácti letech se protlačil na druhé místo. Následně triumfoval na mistrovství Evropy juniorů.
Jeho ambice však sahají výš: stejně jako nevlastní babička by si rád přivezl olympijskou medaili. "Každý člověk by si podle mě měl stanovit cíl, za kterým pak jde. Já plánuju vyhrát olympiádu. Třeba se mi to nevyplní, ale tohle je můj sen," říká šermíř Sokola Brno I, kterého nyní učí italští mistři.
Přemýšlel jste někdy nad tím, jak dlouho byste s mečem vydržel na bojišti?
To nevím. My do sebe jdeme s tím, že víme, že nezemřeme. Na bojišti je to něco jiného. Já bych bez našeho ochranného obleku asi šermovat nešel.
Sledujete filmy s mušketýry nebo šermujícími piráty?
Moc ne. Já historii vnímám spíš z toho pohledu, že se šermu věnoval Pierre de Coubertin, zakladatel moderních olympiád. Jinak náš šerm s tím historickým vůbec nejde srovnávat, je to moderní sport.
Proč jste si vybral zrovna fleret?
V Brně to byla jediná možnost. Ale musím říct, že se mi líbí nejvíc. Šavle je až moc rychlá, v kordu se zase moc taktizuje. Fleret je kombinace rychlosti i taktiky a také je realističtější z pohledu historie. Když na vás někdo útočil, tak jste ho musel vykrýt a až pak jste mohl zaútočit sám. V kordu jsou dublové zásahy, při nichž bodují oba dva šermíři, ale z historického pohledu je to nereálné. Kdyby do sebe bodli zároveň, tak oba dva zemřou.
Co musí umět špičkový šermíř?
Být komplexní. Nevyhraje ten, kdo je nejrychlejší nebo nejchytřejší, je to soubor všeho. Důležité je dělat věci včas, takže člověk musí mít rychlou reakci. Zároveň je to fyzicky hodně náročný sport, protože se v něm kombinuje rychlost i vytrvalost. A je to hodně o tom, jak si člověk věří, protože vzít kryt a zaútočit umíme všichni. Když jsem v La Coruni porazil Baldiniho – olympijského vítěze ze soutěže družstev a legendu – tak jsem začal věřit, že můžu porazit i ty nejlepší a celé to vyhrát. Málem to vyšlo, ale ve finále mi došly síly.
Mezi juniory na mistrovství Evropy už jste triumfoval. Jakého úspěchu si ceníte víc?
Pro mě je větší úspěch ten svěťák, protože tam jsem převrátil historii. Je skoro nevídané, aby byl junior takhle vysoko mezi seniory. Ale titul evropského šampiona je zase titul a jenom ty se počítají. Jel jsem tam jako favorit a cítil jsem, že jsem naplnil to, co se ode mě očekávalo. Je to další krok na cestě, po které jdu.
Jaký je rozdíl mezi juniorským a dospělým šermem?
Obrovský. Ne že by junioři šermovali naivněji, ale je to takové dravější, zatímco senioři nad tím víc přemýšlejí a snaží se soupeře napálit. Je potřeba se tomu hodně přizpůsobit. Nemůžu říct, že by jedno bylo horší, ale je to prostě jiný šerm.
Jakou roli v něm hraje strategie?
Strašně důležitou. Existují různé styly, jinak šermují Francouzi, jinak Rusové a Italové. Já jsem od této sezony začal trénovat v Itálii, což mi hodně pomohlo. Předtím jsem jezdil trénovat na různá místa a měl jsem z toho guláš. Nastupoval jsem a nevěděl, co mám dělat. Teď jsem rád, že se mi snaží nastolit nějaký systém, a zatím to funguje dobře.
Jak blízko máte k olympiádě v Riu?
V šermu je to složité v tom, že se tam kvalifikují týmy, a tu možnost já nemám. Buď musím jet na evropskou kvalifikaci a tam být mezi prvními dvěma, což mi v případě Londýna uteklo o jeden zápas. Nebo musím být kolem dvanáctého třináctého místa na žebříčku (nyní je pětatřicátý – pozn. aut.). Dá se říct, že je těžší se na olympiádu dostat než ji pak vyhrát.
Jak jste se vlastně v zemi bez šermířské tradice vypracoval tak vysoko?
Díky rodičům. Odmala do mě investovali strašně moc peněz a žili tím se mnou. Ale postupně jsem musel hodně trénovat v zahraničí, bez toho to tady nejde.
Jaká je popularita šermu?
Já jsem takový průkopník, který se s tím u nás snaží něco udělat. Ale v zahraničí jsou šermíři celebrity. A třeba na svěťáku v Paříži byly čtyři tisíce lidí.
A je šerm zajímavý i pro diváky?
Pro mě jo, ale spousta lidí tomu nerozumí. Každý chápe fotbal, protože vědí, že jde o to dostat balon do brány. V šermu je to složitější, ale když se v něm člověk vyzná, tak je to nádherný sport.
