Každý samozřejmě pochopí, o čem je řeč. Stejně jako každý uzná, že hra v bunkeru se řídí podle pravidel golfu. Základní pravidlo, které nemá své číslo a ani není v Pravidlech uvedeno, nám říká, že hře v bunkeru bychom se zásadně měli vyhnout.
Ale ono se to vždycky nepodaří. Pak přijdou na pořad omezení, která v bunkeru platí.
(Profesionální trenér Jakub Važanský předvádí, že pro úder v bunkeru lze volit různou techniku. Hodně záleží na postavení míče a vzdálenosti od jamky.)
Travnaté plochy, které pískovou překážku ohraničují, nejsou její součástí. Ale stěny nebo hrany bunkeru, které nejsou travnaté, součástí jsou! Hranice bunkeru se promítají svisle dolů, vzhůru se nepromítají. Míč je v bunkeru, jestliže v něm leží nebo se ho jakkoli dotýká.
Tolik definice. Bunkery dokážou velice znepříjemnit život už jen tím, že se z nich hraje obtížně, ale navíc zde platí ta omezení.
Ne každý dotyk se trestá
Stejně jako ve vodní překážce nesmí hráč při hře v bunkeru založit hůl za míč. To ví každý. Podložme si to pravidly: ta říkají, že v překážce (a tou bunker je) se nesmí zkoušet její stav, holí nebo rukou se dotknout půdy v překážce. To by se právě při založení porušovalo.
Ale dovoleno je odložit v bunkeru hole. Hráč není trestán, jestliže se dotkne písku následkem pádu nebo aby pádu zabránil. Samozřejmě je také dovoleno dotknout se písku při odstraňování závady, při zvedání, umisťování nebo vracení míče na původní místo.
Jestliže jsou v bunkeru dva míče, platí zcela obdobné pravidlo jako kdekoli jinde – první má hrát hráč, jehož míč leží dál od jamky. Pokud leží míčky blízko sebe, může hráč požádat, aby byl druhý míč označen a zvednut.
Obecný úzus dovoluje, aby byl jako první hrán míč ležící vlevo (mluvíme o dvou pravácích), přestože je blíže jamce. Jde o neporušení původního stavu půdy (písku).
Pokud po zahrání rány skončí míč v téže překážce (tento smutný jev můžeme pozorovat dosti často), smějí být stopy prvního úderu uhlazeny jen do té míry, aby nedošlo ke zlepšení polohy míče nebo prostoru zamýšleného postoje.
Míč někdy leží v takové poloze, že je vhodné prohlásit jej za nehratelný. Pak se s připočtením jedné rány hraje z místa původního úderu, nebo se míč spustí v témže bunkeru, a to buď na délku dvou holí od původního místa a ne blíže jamce, nebo dozadu po linii spojující jamku a místo, odkud byl zvednut.
Přitom lze míč zvednout a očistit, nebo ho dokonce nahradit míčem jiným.
Kameny v bunkerech jsou volné přírodní předměty, těch se hráč obecně nesmí dotknout nebo s nimi pohnout. Ale kameny mohou pro hráče představovat nebezpečí, proto je doporučováno místní pravidlo, které prohlásí kameny v bunkerech za pohyblivé závady. Pak je lze odstranit.
Ne každý umí hrabat
Mimo pravidla: v bunkeru se hráč opakovaně pokouší zahrát míček z obtížné pozice a buď ho dál zabořuje, nebo mu nevyletí přes okraj bunkeru a vrací se zpátky. Přitom zdravý rozum velí vyhrát míč ven libovolným směrem, třeba i dozadu, ale na fairway, do pozice, z níž lze zahrát dobrou další ránu.
Z etikety: hráč často bunker nohama i holí pěkně rozryje a když se nechá rozhodit, neuhrabe ho po sobě. Přitom povinnost i slušnost velí zanechat po sobě písek v takovém stavu, aby dalším hráčům neznepříjemnil ránu víc než je nutné.
(Fotografie byly pořízeny na hřišti Golf and Country Clubu Hodkovičky.)
