Sérgio Noguiera a Filip Rejlek se však neutkají poprvé. Potkávali se už v letech 2011 až 2014 v elitní brazilské soutěži.
„Hráli jsme proti sobě několikrát. Bude fajn znovu se setkat,“ usmál se Sérgio Luiz Seixas Francia Noguiera. „Filip hrál v mém rodném městě (Belo Horizonte) za klub Minas, kde jsem začínal. Ostatně bavil jsem se s ním o možnosti jít do Česka, což mi doporučoval. “
Noguiera kromě Rejlka znal z českých hráčů i Jana Štokra, proti němuž nastupoval na mistrovství světa klubů a znovu se potkali v minulém kole v Liberci (0:3). „To byli dva lidé, o nichž jsem věděl, že jsou Češi, než jsem tady přijel.“
Sérgio Noguiera odehrál celou kariéru doma v Brazílii. Až nyní, ve 41 letech, vyrazil do světa, aby posílil nováčka extraligy Black Volley Beskydy. „Je to tak. Je to moje první zahraniční zkušenost,“ potvrdil Noguiera, který je ve Frýdku-Místku s ženou i malou dcerkou.
Volejbal hraje 27 let, z toho třiadvacet profesionálně. Byť se nikdy neprotlačil do mužské brazilské reprezentace, ve své zemi je legendou. Největší úspěchy zažil s týmem Sada Cruzeiro Belo Horizonte. Získal devět brazilských titulů a třikrát vyhrál mistrovství světa klubů, kde byl vyhlášen i nejlepším liberem. Dalších sedm triumfů má z klubového šampionátu Jižní Ameriky.
„Děkuji za možnost, že v Beskydech mohu být,“ řekl volejbalista, jenž má na drese jmenovku Serginho. „Poznám jiný volejbal, jinou zemi, jiný jazyk.“
Říká, že hlavní je, aby frýdecko-místecké mužstvo dobře reprezentovalo Black Volley v extralize. „Jsem rád, že mohu být součástí zdejšího velkého projektu, kdy se relativně mladý klub snaží prosadit mezi českou elitou.“
Noguiera se vyrovnává mimo jiné i s tím, že v družstvu jsou volejbalisté sedmi národností.
„Není lehké tak rychle vybudovat nějakou identitu. Nemáme na to ani čas, protože spolu nejsme dlouho. K tomu musíme komunikovat různými jazyky,“ podotkl libero. „V tuto chvíli je však naším hlavním jazykem volejbal. Musíme méně mluvit, ale o to více jít do akce, abychom v soutěži obstáli.“
Co je pro něj zatím nejtěžší?
„Především potřebuji pořádně sledovat všechny zdejší hráče, protože je neznám. Vědět, jak hrají, jaké jsou jejich údery. Mít pořádný přehled je obzvlášť na mém postu velmi důležité,“ odpověděl hráč, který se hned zařadil mezi beskydské opory.
„Dostali jsme na něj tip od jednoho manažera. Jsem moc rád, že tak zkušeného hráče máme v kádru,“ řekl beskydský trenér Přemysl Kubala. „Nesmírně cenné je, že pomáhá i mladým hráčům, kteří jsou vedle něj na přihrávce.“
Přitom stačilo málo a Serginho volejbal vůbec nehrál. Po vzoru svého otce Ruie začínal jako futsalový brankář. Volejbal ho sice uchvátil, ale obával se, že se v něm vzhledem ke své výše 184 centimetrů neprosadí. „Pomohlo mi zavedení libera, to je post dělaný přímo pro mě,“ připomněl, že hráč v odlišném dresu, který posílil obranu v poli a může nastupovat jen do zadní části hřiště, je součástí volejbalových celků od roku 1998.
