Přestože byl podzimní termín náhradním řešením, nakonec se všechno povedlo?
Soutěž předčila naše očekávání. Na podzim se jelo teprve podruhé v historii. Jednou to bylo v roce 1990, což málokdo pamatuje. Známe Rallye Český Krumlov v květnu, a tak měli všichni od podzimního termínu různá očekávání. Největší neznámou bylo počasí a covid. Dvakrát jsme kvůli opatřením museli soutěž odložit. Mohla se sice jet letos v květnu, ale oficiálně u toho nesměli být diváci. Jiné soutěže se uskutečnily a lidé byli u tratí jako „houbaři“, ale tak jsme to dělat nechtěli.
Omezení kvůli pandemii byla v době závodu celkem mírná. A počasí také drželo, ne?
Naštěstí ano. Trať rallye zabírá nemalou část regionu, která se musí v zimním období udržovat, a tak jsme měli připravený krizový scénář, kdyby napadl sníh nebo byly silnice namrzlé.
Jak zněl ten scénář?
Všechno bylo koordinované se Správou a údržbou silnic Jihočeského kraje i s technickými službami. Měli jsme připravenou techniku s posypem i pluhem. Problém mohl nastat na lesních cestách, kde se solit nesmí. Některé rychlostní zkoušky bychom tak museli nejspíš zkrátit nebo dokonce zrušit. Naštěstí na nic takového nedošlo, teploty zůstaly i v noci nad nulou a první den se dokonce odjel za sucha. Až v neděli po nočním dešti byly silnice mokré. Počasí bylo paradoxně mnohem stálejší, než na jaké jsme zvyklí na jaře. To jsme zažili bouřky, kroupy či intenzivní deště.
Řešili jste nějak spadané listí na cestách?
Rallye je výjimečná v tom, že se jede v takovém terénu, jaký příroda sama připraví. Asfalt už je v tomto období mnohdy porostlý mechem, k tomu je na něm spadané listí. Po lesní těžbě byly některé cesty zanesené vrstvou bláta. Takže jsme jen odklidili padlé stromy a další nebezpečné překážky.
Když jste zvládli podzimní rallye, nezvažujete i zimní podnik?
To ne. Česká legislativa neumožňuje používání pneumatik s hroty, tím pádem se zimní rallye u nás konat nemůže. Dlouhé roky však spolupracujeme s pořadateli rakouské Jännerrallye, která se pravidelně koná v lednu, byť příští ročník před několika dny odložili kvůli koronavirovým opatřením až na konec února. Zimní soutěž se tedy jezdí hned za hranicemi a posádky i diváci tam můžou snadno vyrazit, pokud by je závodění na sněhu lákalo.
Potěšilo vás, kolik dorazilo diváků k vám?
Divácký zájem byl takřka srovnatelný s předchozími lety. Návštěvnost ovlivnilo chladné počasí, navíc nebylo moc hezky. Na výstaviště dorazilo méně lidí, pocitově víc jich zase bylo u tratí klasických rychlostních zkoušek.
A co posádky?
Upřímně jsme čekali menší účast. Nakonec bylo na startu 79 posádek, o dvacet méně než před dvěma lety. Na konci sezony už mnozí nemají takovou motivaci, o medailových příčkách bývá rozhodnuto, a tak přirozeně odpadají. Někteří jezdci a týmy také už šetří finance na další sezonu. Ale třeba Jan Kopecký do Krumlova přijel, přestože už měl jistý titul. Je to pro něj srdeční záležitost a takových je hodně. Snad se k nám příští rok na jaře vrátí co nejvíc posádek.
Příští rok pojedete Rallye Český Krumlov tedy opět v květnu?
Ano. Máme aktuálně zarezervovaný termín 20. až 21. května. Nevylučujeme ještě možný posun o týden později, protože Rallye Šumava se pojede opět až v květnu, tak aby byl mezi soutěžemi větší časový odstup. Ještě o tom budeme jednat a v tomto týdnu by mělo být jasno.
I přes omezení a jiný termín jste rádi, že jste akci uspořádali?
Chtěli jsme ji pořádat, protože letos slaví Rallye Český Krumlov 50 let. Pozvali jsme legendy soutěžního sportu, minulé vítěze. Několik z nich se posadilo i do závodního auta. Velkým momentem bylo setkání bývalé úspěšné posádky Roman Kresta - Petr Gross. Spolujezdec Gross měl v roce 2014 vážnou nehodu a nyní se poprvé vrátil do závodního auta. S Krestou, se kterým Krumlov pětkrát vyhrál, se svezli po výstavišti ve Škodě 130 RS. To bylo hodně emotivní a asi to přebilo i následné závodění na čas.
Letošní ročník jste ekonomicky ustáli?
Šli jsme do něj s určitým rizikem a teprve blízké dny ukážou, jak jsme to nakonec zvládli. Spoléháme se na partnery, a to jak ty silné, tak i všechny menší, většinou naše kamarády. Důležitý je pro nás i příjem ze vstupného, které však od diváků vybíráme jen na výstavišti.
Příští rok vás čeká 49. ročník, co plánujete na ten následný jubilejní?
Program průběžně připravujeme, rádi bychom předvedli opravdu hezká a zajímavá auta, která by se divákům líbila. Zároveň máme v plánu znovu pozvat osobnosti, které psaly historii naší soutěže.
Kam v budoucnu Rallye Český Krumlov míří?
Řeknu to ze svého pohledu. Když už lidi a firmy řeší problémy běžného života, nejen zábavu, můžeme mít pouze jediný cíl - zachovat soutěž v co největším rozsahu a kvalitě. Ekonomická krize začne postupně doléhat na soutěžní týmy i nás organizátory. Všechno je dražší, stejně tak i pořádání soutěže. Naplnění rozpočtu pro nás bude hlavním úkolem. Každopádně musíme bojovat za to, aby českokrumlovská rallye zůstala na výsluní, protože patří mezi nejtradičnější v Česku. Není moc akcí u nás, které se konají takhle dlouho prakticky bez přestávky. Držíme velký závazek vůči zakladatelům rallye. Vždyť jeden z nich, Stanislav Fošum, je stále aktivním členem organizačního týmu.
Co elektromobily a rallye do budoucna?
Může to být alternativa či jedna z kategorií. Ale nevěřím tomu, že by se tento sport v blízké době celý elektrifikoval. Třeba na okruzích je to výhledově možné, tam se nabíjecí infrastruktura dá zajistit snáz.
Nebojíte se také odlivu posádek? Aby měl časem vůbec kdo jezdit.
Není to levný sport, většina startujících je závislá na penězích od sponzorů. A když partneři nebudou mít prostředky, nebudou moci podporovat pořadatele ani závodníky. Opravdu jen pár lidí dokáže závodit za své peníze.
Kromě rallye každoročně chystáte i další akce, hlavně pro veterány. Ty příští rok budou?
Určitě. South Bohemia Classic je největší veteránskou akcí svého druhu v republice. Je to takové lákadlo pro diváky, které nám potvrzuje, že Jihočeši mají motorismus v krvi. Podporují nás i obce a města, kudy se soutěže jezdí. Znovu se nám i teď ukázalo, že rallye je pro lidi nejen v našem kraji zábavou, na kterou se dlouho těší a která jim dá na chvíli zapomenout od starostí, jichž je teď všude kolem víc než dost.