Nejčerstvější důkaz úspěšnosti? Na olympijských hrách v Pekingu Češi získali šest medailí. Hned čtyři vybojovali zaměstnanci Dukly. Zlato oštěpařka Špotáková a střelec Kostelecký, stříbro vodní slalomáři Volf se Štěpánkem a skifař Synek. Dvě medaile Kateřiny Emmons spadají pod ministerstvo vnitra...
"Úspěch sportovce ale souvisí i s trenérským a servisním zabezpečením. A to všechno se tu vytvořilo a všechno funguje. Nestačí, aby sportovec měl talent. Potřebuje i dobrého trenéra," konstatuje dvaapadesátiletý plukovník Priščák, bývalý československý rekordman v trojskoku, který reprezentoval také v dálce.
Jak se vůbec změnila Dukla od vašeho nástupu do funkce ředitele?
Změnil se pohled na armádní sport. Když jsem nastupoval, byli u nás vojáci základní služby. To byl jeden z významných článků dodávání talentů. To skončilo. Pro sportovce byla vojna velkým lákadlem, mohli dál rozvíjet svůj talent dál. Trenér navíc poznal, že na to má, nebo ne. Dnes je to tak, že trenéři si talenty vyhledávají do tzv. sportovního družstva juniorů. To je naše cesta.
Tím, že vojáci základní služby skončili, má někdo dojem, že význam armádního sportovního střediska pozbývá. Není to pravda. I teď se sportovec musí dostat přes tu škálu juniorského věku, kvalitního trenéra a až pak dosáhne výborné úspěšnosti. Jsou výjimky. Martina Sáblíková je úžasný světový talent, ale takových jmen je v juniorském věku strašně málo. Těch, kteří dosahují výslednosti dospělých.
Dá se říci, že rušení vojenské základní služby se v Dukle projevilo negativně?
Ano. Ta cesta tehdy byla jednodušší a trenér poznal, jestli na to ten sportovec má, nebo ne. S tím souvisí také zabezpečení ve smyslu servisních podmínek, které si nyní musíme obsáhnout sami. Myslím, že jsme to zvládli a funguje to.
Zkuste porovnat podmínky, které mají sportovci v Dukle teď a v době, kdy vy jste aktivně závodil?
Já jsem s aktivní kariérou skončil v roce 1986 (v roce 1984 držel dva týdny výkonem 17,23 metru národní rekord v trojskoku - pozn. red.). Nemám pocit, že by byl zásadní rozdíl v přípravě. Kvalitní trenér, kvalitní servis, to všechno zůstává. Jiný pohled je na možnosti sportovců. Nyní, když je sportovec úspěšný, dokáže se víc zabezpečit do budoucnosti. Předtím komercionalizace nebyla tak výrazná. Horší je to s mládeží, ta je pohodlnější. Ale já tvrdím, že za tu dobu sedmi let je situace z hlediska zabezpečení a financování nyní nejlepší.
Je odměňování sportovců závislé na jejich úspěchu? Před dvěma lety se například hovořilo o Tomáši Janků, že pokud neuspěje na mistrovství Evropy, tak v Dukle končí.
Tomáš Janků to bral velice osobně, když by musel skončit v uniformě. Jako sportovec by tu mohl pracovat dál. A to souvisí i s finančními výhodami - šel by platově dolů. Jeho to nakoplo a uspěl. Bylo to krásný, protože jsem mu několik měsíců před tím řekl, že když nebude ve finále mistrovství Evropy, tak v uniformě končí.
Mimochodem, Tomáš je tělem a duší sportovec i voják. Pokud by nebyl úspěšný sportovec, byl by úspěšný voják - odstřelovač. Je to v uvozovkách blázen k motivaci dalších (usmívá se). Takže na něj to zabralo. Nezabralo to naopak na Sváťu Tona, který se letos nenominoval na olympiádu.
Mají sportovci období, v němž musejí potvrdit svou výkonnost?
Ano. A platí to i pro ty neuniformované. Chci ale říct, že sportovci u nás, a u nás jsou pouze reprezentanti, jsou všichni na dobu určitou. Tedy není to tak, jak si někdy lidé myslí, že si tu žijí za krásné peníze. Sportovci mají pracovní smlouvy. Já mám možnost nabídnout jim kontrakt od jednoho roku do čtyř let. Většina smluv je na rok. Je to někdy tvrdé. Sportovec si uvědomuje, že výkonnost prokázat musí. Na druhou stranu když se zraní, tak je tu také ochranná dvouletá doba, než se z toho dostane. Výkonnost musí prokázat potom pak musí prokázat výkonnost. V tomhle jsme taky normální lidi.
Kolik je sportovců v uniformě a kolik ostatních?
Celkem jich máme 35 v uniformě a 138 mimo. Celkem je u nás 55 vojáků v uniformě a máme 336 tabulek. Všechno ostatní jsou občanští zaměstnanci. Těch pětatřicet jsou ti top, kteří získali medaili na olympijských hrách, mistrovství světa nebo Evropy. Z hlediska armády je to pro ně ocenění. Není to samozvaná, ale výběrová záležitost. Uniformu nabízíme až po dosažení výsledků. Když nás někdo v tomhle smyslu osloví a tvrdí, že sportovci by v uniformě neměli být, tak já tvrdím, že ano, protože to souvisí s propagací armády.
Ale netlačíme na ně. Například Martina Sáblíková neměla zájem. Každý má jiný pohled na to, zda jít do uniformy, nebo ne. To ale neznamená to, že bychom se k ní chovali jinak. Uniformu nabízíme jako čestnou funkci. To samé bylo i s Katkou Neumannovou. To jsou výborní sportovci, kterými jsme se chlubili a chlubíme. Každý má šanci se rozhodnout.
Navíc uniforma je opravňuje účastnit se závodů CISM (Mezinárodní organizace vojenského sportu - třetí největší sportovní organizace na světě po MOV a FIFA zastřešující více než 130 států - pozn red.). A tam je podmínka, že sportovec musí být v uniformě. Momentálně jsou na tříměsíčním výcviku ve Vyškově další nováčci pětibojaři Michal Michalík a Ondřej Polívka. Sportovci berou uniformu jako čest a prestiž.
Kolik Duklu stojí příprava špičkového reprezentanta?
Tak jsou to jednak mzdové prostředky - platy se pohybují od patnácti do padesáti tisíc za měsíc. Potom se musí zaplatit trenér, pak tréninkové podmínky - stadion, regenerace, nakonec výcvikové tábory.
My jsme schopni zaplatit sportovci tréninkové podmínky doma i v zahraničí - řádově od 100 do 200 tisíc. Pak se to sčítá. Další peníze přidá Český olympijský výbor a svaz. Kolik to je, se přesně nedá určit. Není to málo a když se to sečte, tak si člověk uvědomí, kolik stojí jedna medaile.
Pomáhají vám ti nejlepší, kteří disponují svými sponzory, že vám v tomhle uleví?
Určitě. Většina z nich je rozumná, takže ty špičky Železný, Šebrle i Martina Sáblíková, která za sebou táhne celou skupinu, využívají k přípravě své sponzorské příspěvky.
Z rozpočtu ministerstva obrany máte pro letošek 127 milionů korun, dalších 153 přišlo z resortu školství. Je ta podpora dostatečná?
Myslím, že ano. Nemůžeme si stěžovat. Co potřebujeme obsáhnout a zabezpečit, tak si poradíme.
Křištálová lupa
Jaké je rozdělení mezi sportovní centra?
To je podle počtu sportovců a podle výslednosti. Je to vnitřně dáno, ale není to tak striktně, že každým rokem dostane daný sport tolik procent. To je stanoveno na základě výslednosti a počtu sportovců. Stane se někdy, že dojde k výměně generací. Ti nejlepší odcházejí, přijdou mladí a ti mají menší platy a menší nároky k zabezpečení, než ty špičky.
Kam se v posledních letech investovalo? Vím o střeleckém areálu v Plzni - Lobzích na Julisce vyrostlo centrum pro moderní pětibojaře, sama Juliska se převléká do nového kabátu. Co se podařilo zrekonstruovat a zrealizovat?
Teď se finišuje s výstavbou v Liberci. Udělala se nová posilovna, dodělává se regenerační zázemí, rekonstruuje se ubytovna. To vše souvisí s blížícím se mistrovství světa v klasickém lyžování.
V Plzni se dobudovává protipovodňová hráz. Nesmím zapomenout na rekonstrukci zázemí parašutistů v Prostějově. To jsou investice, které se sice zdají, že úplně se zabezpečením olympijských sportů nesouvisí, ale paragáni jsou naše chlouba. Patří k nejlepším na světě.
Největší problémy?
Největší problém je budova lázní na Julisce. Budeme potřebovat 230 milionů. Pokud je nezískáme, tak hrozí, že nám spadnou na hlavu.
Ale ještě něco. Sportoviště nezabezpečují jen přípravu sportovců. V Plzni nestřílí jen armáda, ale i policie. Sportoviště slouží i pro veřejnost. Na Julisku chodí dětičky z Prahy 6. Není to uzavřené.
Co Praha 6, přispěje nějakou cifrou na rekonstrukci lázní, v nichž je i bazén?
Radnice by se ráda by se angažovala v rekonstrukci, ale má představu, že bazén by se mohl využívat víc pro veřejnost. My s tím máme trochu problém, neboť hygienik nám zatím neumožní bazén otevřít v sobotu a v neděli. Takže my s Prahou 6 budeme jednat až po rekonstrukci. Ale spolupráce v budoucnu je možná.
A další rekonstrukce či výstavba?
Padá nám na hlavu loděnice vodních slalomářů v Brandýse. Pokud do několika let nevybudujeme novou, tak nebudeme splňovat ani ty základní podmínky pro zabezpečení sportovní přípravy našich medailistů - Hilgertové, Volfa se Štěpánkem a ostatních. To je jeden z dalších úkolů.
Podívejme se do budoucnosti. Máte představu, kdo by se v barvách Dukly mohl brzy objevit?
Důležité je, že u nás může být zaměstnán jen reprezentant. Výjimky jsou možné, ale u nás málokdy akceptovatelné. To by trenér musel být natolik přesvědčen, že ze sportovce bude takový borec, abych ho vzal.
Druhá věc je, že my musíme zabezpečovat podle směrnic ty sporty, které nám byly přiděleny. A to jsou hlavně olympijské sporty. Pro neolympijské existuje Armádní sportovní oddíl různé, kde vytváříme a zabezpečujeme alespoň minimální podmínky dalším. Máme mistra světa ve sportovním lezení Mrázka, superbikera Smrže, sumistu Poříze. U nás je badmintonista, karatista - to vše jsou jednotlivci. Vlastní sporty jsou olympijské. Vidíte sám, všechno se točí kolem olympiády.
Sloučili byste všechna tři resortní sportovní centra (armádní, vnitra, školství) do jednoho?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 17:00 čtvrtek 9. října 2008. Anketa je uzavřena.
