Jak vážné jsou vlastně vaše problémy?
Především chci říct, že trénovat můžu. Limitují mě v běhu, jsou okamžiky, kdy je to horší a kdy lepší. Ale skákat se dá a při vrzích žádné potíže nemám. A na tyči jsem před pár dny absolvoval fantastický trénink.
Kdy začalo tříslo zlobit?
Už v roce 1999, ale bolesti vždycky odezněly. Myslím, že současné patálie vznikly kvůli lýtku, které mě trápilo po mítinku v Götzisu. Teď se jedná o opačnou nohu, přece jen jsem podvědomě lýtko šetřil a zatěžoval tak opačné partie. Nechci se však vymlouvat, na mistrovství Evropy v devadesátém osmém jsem měl v pytli koleno i loket, a přitom se mi závodilo parádně.
Jste v pozici favorita, připouštíte si takovou roli?
Čeká se ode mě hodně, ale třeba Tomáš Dvořák je tady ve fantastické formě, v níž jsem ho už dlouho neviděl. Má na mistrovství světa obrovskou motivaci, ale to já taky. Věřím si na něj, musím si věřit na všechny. Forma totiž přišla a osobák mám docela slušný...
Cítíte zvýšený zájem zahraničních médii, přece jen jste světový rekordman...
Ale kdepak, doma je to horší, aspoň mám klid. Dva novináři mě požádali o rozhovor a byl jsem na titulní straně nějakého časopisu.
Na co se vás ptali?
Jestli překonám devět tisíc bodů.
A co jste odvětil?
Řekl jsem, že ne. Ale teď bych odpověděl: uvidíme...
Existuje nějaká disciplína, která vám v současnosti nahání strach?
Rozhodne se po dálce, jestli vydrží tříslo. Na Frankofonních hrách se mi ale skákalo super, 771 centimetrů mě uspokojilo a hlavně, zdraví mě nezklamalo.
Týden před desetibojem si vždy právě skok daleký vyzkoušíte a vychází vám, že v závodě potom dosáhnete výkonu o 70 cm delšího. Testoval jste formu i v Kanadě?
Spíš jsem jenom doskočiště probíhal, ale přiznávám, že v jednom pokusu jsem se odrazil, i když jsem asi raději neměl. No, a skočil jsem 719.
Tentokrát nejste na pokoji se svým tradičním parťákem Tomášem Dvořákem, ale s Jiřím Rybou. Proč?
S Jirkou jsme spolu dva roky bydleli v Pardubicích a nějak jsme se dohodli. Jenom v tom proboha nic nehledejte, prostě to tak vyšlo. Stejně bych raději bydlel sám. Tři dny před závodem už musíte být egoista, abyste šel spát, kdy se vám chce, vstávat, kdy se vám chce. Člověk si pak lépe zorganizuje program.
V dějišti světového šampionátu se ale asi nedá pořád myslet jenom na klíčovou soutěž a na medaile. Prý jste nudu zaháněli v aquaparku.
Ano, byla to pohoda, parádní 'adrenalínek'. Taky jsme závodili, kdo dřív sjede skluzavku u nás v hotelu. Vyhrál jsem, trvalo mi to šestnáct vteřin. Ale pak jsem si řekl, že jestli jí nezvládnu pod dvanáct tak nestojím za nic...
Pořád takhle soutěžíte?
Mě to baví. Třeba tady taky hrajeme na automatech golf, jsou to fakt mače.
