Prohra 0:6, 6:7 ho přirozeně mrzela. Do tenisového ráje však ještě tentokrát nevtrhl s kořistnickou touhou po trofejích, ač je na světovém žebříčku mezi svými vrstevníky na 22. místě. Opakoval si, co mu radil táta Petr: „Dívej se, uč a užívej si to. Nevíš, kolikrát v životě se ti poštěstí zahrát si ve Wimbledonu.“
Obdivuje košatými dějinami prodchnuté prostředí: „Skoro žádné reklamy. Nejlepší kurty na světě!“
Na trávě se teprve rozkoukává, ale o týden dřív v Roehamptonu získal titul ve čtyřhře s Kolumbijcem Mejiou, s nímž v pátek v All England Clubu postoupil už do semifinále.
Otec ho nabádá, aby na rychlém povrchu vyrážel na síť. Poslouchá. „Jak mám šanci, tak jdu,“ říká hubený chlapec. „Snažím se hrát agresivně jako on, trefovat míče hned po odskoku. Máme podobné styly, ale zároveň chci být sám sebou.“
Na rozdíl od šampiona Australian Open 1998 není levák a reprezentuje USA. Není divu. Narodil se na Floridě, kde strávil drtivou většinu života. Zároveň ovšem s lehkým přízvukem tvrdí: „Česko mám strašně moc rád!“
Dobře si například pamatuje, jak v Letňanech válel v jednom hokejovém týmu s Jakubem Vránou. Teď mu fandí v pokusech prorazit do sestavy Washington Capitals v NHL.
Z vlasti jeho rodičů pochází rovněž Ivan Lendl, jenž na jeho sportovní růst nedávno dohlížel coby šéftrenér v akademii USTA (americké tenisové asociace). „Tady jsme se potkávali v šatně, přál mi hodně štěstí. Někdy se přišel podívat i na zápas. Ale měl honičku s Murraym, takže na nic dalšího čas nebyl.“
Co chvíli dostane zprávu od Radka Štěpánka, jehož Korda senior dlouho koučoval. „Je jako můj brácha,“ tvrdí Korda mladší.
Kamarádí též s Ondřejem Štylerem, českým talentem, s nímž v květnu dobyli titul na turnaji v Rakousku. Možná největší dojem však na něj udělalo babiččino kuchařské umění při nedávné návštěvě: „Neskutečně mě vykrmovala. Vařila dobrůtky. Třeba svíčkovou!“
