Po Novém roce však jde Churavého forma postupně nahoru a vygradovat by měla příští víkend při závodech v Liberci.
"Domácí prostředí s sebou přináší větší nervozitu, ale ta mi pomáhá. V Liberci jsem už zajel spoustu dobrých závodů," říká 34letý liberecký matador. Před třemi lety se Pavel Churavý "na stará kolena" vyšvihl do první desítky Světového poháru, předloni skončil dokonce sedmý. Od loňska ho však trápí pokažené zdraví.
V létě byl na operaci s kolenem a pak ho na tři týdny přepadl černý kašel, tedy nemoc, kterou mnozí mylně považují za vymýcenou. "Tři týdny jsem byl na antibiotikách," vzpomíná. "Nemohl jsem dýchat, měl jsem dávivý kašel. Dlouho trvalo, než se přišlo na to, oč jde. Hygieničky nejdřív ani nevěděly, jestli mám být izolovaný, nebo ne."
Trénovat začal po dvou měsících pauzy teprve v říjnu. A bylo to krušné. "Do kopců jsem jen lezl. Měl jsem vysoké tepy. A když jsem poprvé vyjel kopeček, považoval jsem to za úspěch," usmívá se.
Postupně se dal dohromady, pořád je však znát, že mu chybí trénink a noha po operaci při závodech rychle ochabuje. Začátkem února si Pavel Churavý dojel v italském Val di Fiemme pro nejlepší letošní výsledek: patnácté místo.
Vadí mu však velké cestování z posledních dnů. O víkendu sdruženáři závodili v Kazachstánu, ale po návratu do Liberce se hned zase přesouvají na další závody do německého Klingenthalu.
A příští víkend je čekají důležité závody v Liberci včetně tzv. penalty race, při němž sdruženáři podle délky skoků obíhají trestná kolečka jako při biatlonu.
I když Churavému bude v dubnu pětatřicet, na konec kariéry ještě nemyslí. "Nechávám to otevřené. Příští rok je mistrovství světa, pak ještě olympiáda. Doufám, že už zdraví začne fungovat. A záleží i na tom, jak dlouho si mě budou chtít podržet na liberecké Dukle."
Teď se těší na závody v Liberci, kde před deseti lety vybojoval druhé místo. Svůj nejlepší výsledek ve Světovém poháru.
