Radčenko si začátkem února na tréninku zlomil prst na pravé ruce. Právě s ní kouzlí. Míče mu na ni sedají jako mouchy na mucholapku a hned zase vystřelují nečekaně pryč. Radčenko se přitom málokdy podívá směrem, kterým přihrává. Soupeřova obrana tím bývá dokonale zmatená.
"První dva zápasy bez Radčenka jsme zvládli, ale pak bylo hodně znát, že nám chybí," připomněl karvinský sekretář Libor Kulig. Karviná bez Radčenka prohrála v Sečovcích, v Praze s Duklou, doma s Novými Zámky a remizovala v Plzni. Nečekaně ztratila sedm bodů a soutěž se zdramatizovala.
Železný Radčenko, jak sám rád o sobě s úsměvem říká, však bez házené dlouho nevydržel. Minulý týden ve středu mu doktoři sundali sádru a v neděli už byl na hřišti. Přijela Dukla Praha, tým, který to na Karvinou umí, takže Radčenko chtěl spoluhráčům pomoct.
Rozcvičoval se a těsně před zápasem jej karvinští funkcionáři rukou připsali na soupisku. Jakmile při nástupu přečetl hlasatel Radčenkovo jméno, zaburácel halou obrovský aplaus. "Saša se vrátil, Saša jede," křičeli fanoušci radostí.
Trenér Ivan Hargaš jej však ještě šetří. Pustil jej na hřiště až ve druhém poločase a jenom do útoku. "Saša chtěl hrát, jako správný ruský člověk se postavil k problému čelem," říká Hargaš. "Určitě bychom tentokrát vyhráli i bez něj, mladí kluci hráli výborně, ale rozdíl by určitě nebyl tak výrazný. Saša, to je šlehačka na dortu pro diváky navíc."
A Radčenko dokázal, že kouzelnické kousky ani během přestávky nezapomněl. Lišácky prostřeloval obranu, dal dva góly a několikrát oživil milimetrové kombinace s Davidem Juříčkem. Nejhezčí přihrávku mu poslal volejbalově - prudce letící míč okamžitě přehrál nataženými prsty a osamocený pivot skóroval. Saša už prostě zase jede.
