Její sponzor ji na oslavu desetileté spolupráce podaroval obří čokoládou Milka, na níž ovšem na místě údajů o kalorických hodnotách čněly největší lyžařské úspěchy Šárky Strachové. A když je měla zpaměti bilancovat, počet 2. míst ze Světových pohárů netrefila. Místo šesti tipovala jen tři.
„Vida, sama sebe jsem podcenila,“ říkala zvesela. Medailí a pohárů má za velmi výživnou kariéru vážně dost. Byť v mnoha profesích věk 31 let nic neznamená, ona mezi lyžařkami patří mezi nejstarší.
Strachová se právě vrátila z letní dřiny v Argentině a už vyhlíží sezonu, v níž hodlá konkurenci zase prohánět. „Cílů je mnoho. Samozřejmě chci držet krok s nejlepšími – a pokud možno být o krok před nimi,“ pronesla.
Jak by měla sezona vypadat?
Budu se opět soustředit jenom na slalom. Cítím, že v něm můžu uspět, proto na něj upřu veškeré své síly. V únoru čeká mistrovství světa ve Svatém Mořici, což je nádherná destinace. Sjezdovka vypadá zajímavě, těším se. Hlavní část sezony se odjede do půlky ledna, pak bude dost času na přípravu na šampionát.
Zkuste si vybrat: radši malý glóbus, nebo medaili z mistrovství světa?
Obojí (směje se). Byla bych ráda za obojí.
Ptát se na věk není zdvořilé, ale nelze jinak: co pro vás znamená?
Starších už moc není, jen pár holek z ročníků 1984 a 1985. Juniorky snad už jsou i ročníky 1999... Musím těžit ze svých zkušeností. Ukázat, že i s mladými závodnicemi dokážeme držet krok; s Veronikou Zuzulovou jim budeme zatápět.
Jak v lyžování, kde je rychlost klíčová, zkušenosti využívat?
Jsou důležité. Třeba zvládání stresu na závodech – ať už jste po 1. kole vepředu, nebo se naopak nepodaří a potřebujete to nějak nakopnout. Taky ve vnímání materiálu. Máme v brankách najetou určitou jistotu, v nohách jich za sebou máme desetitisíce a desetitisíce. Ale jen tohle by nestačilo. Musíme makat a pracovat na dynamice a rychlosti, což s věkem není tak jednoduché natrénovat.
Jak dlouho chcete ve špičce zůstat? Až do roku 2018?
Soustředím se na tuhle sezonu; uvidíme, jak se budu cítit zdravotně, jaká bude motivace. Někdy v únoru, v březnu se rozhodnu, co dál. Další sezona je olympijská, což je určitě velké lákadlo. Sama jsem zvědavá, jaké pocity přijdou a jak se rozhodnu.
Další lehce nezdvořilý dotaz: co založení rodiny?
To asi souvisí s předchozí odpovědí (úsměv).
Hrává v rozhodování roli letní dřina, tak náročná a neoblíbená?
Náročná byla hodně, ale když se rozhodnu na jaře nebo během zimy a cítím, že to je správně, pak o tom nepochybuju. Záleží i na tom, jak tělo reaguje. Zatím lyžování toleruje. Bolístek je čím dál víc a neodcházejí ani regenerací, ale to máme my všichni sportovci po třicítce. Každý rok je hodně znát. Dřív jsme chodili těžké tréninky i odpoledne, teď už ne. Taky pořád musím být opatrná, aby to po nemoci zvládala hypofýza (Strachové z ní v roce 2012 odoperovali nezhoubný nádor).
Kde tělo trpí?
Asi nejvíc se připomínají kolena, klouby i kyčle. Před dvěma lety jsem tělo přenastavila a některé šlachy se musely přeskládat. Loni jsem si poranila rameno, což občas pořád jde cítit. Ne že by mě mělo limitovat při závodech, spíš při dlouhých přeletech jako teď.
Teď jste přiletěla z Argentiny. Je nezbytné tam trávit léto?
Určitě je to potřeba. Jen některé závodnice, co třeba byly zraněné, to odsouvají, ale hodně se létá na Nový Zéland nebo právě do Argentiny. V Ushuaie bylo hodně lidí: Švýcarky, Francouzky, Italky i chlapské týmy. Jižní polokoule je v létě využívaná, protože v Evropě se sice dá trénovat na ledovcích ve Švýcarsku, ale hodně vysoko, skoro ve čtyřech tisících metrech. A pokud vám nepřeje počasí, je sníh hodně mokrý, jarní; na takovém se pak úplně nezávodí. Na testování lyží na zimu se musí jinam.
Do přípravy jste vložila i halu, že?
Byli jsme v Litvě. Udělali jsme tam kus práce, třeba v testování bot. Ale čtyři a půl dne pro nás, co máme rádi přírodu, stačilo. Těšíme se do hor.
