„V Polsku bychom oba těžko hledali angažmá poblíž sebe. V Německu je to jednodušší. Házená se tam hraje skoro v každé vesnici,“ říká v nadsázce střední spojka národního družstva.
Po roce jste zpátky v bundeslize. Jedna sezona v druholigovém Herrenbergu vám stačila?
Je to také kvalitní soutěž, ale jsem ráda, že zase můžu hrát nejvyšší ligu. Od Míši Hrbkové a Petry Adámkové, která tam také končila, jsem věděla, že z Göppingenu bude odcházet hodně hráček. Že trenér bude hledat spojku. Řekly mu, že bych ráda hrála nejvyšší soutěž. Pak se mi ozval a domluvili jsme se. Výhodou je, že jsem spolu s přítelem a že to mám blíže do práce.
Jak zvládáte kombinovat házenou a civilní zaměstnání?
V Göppingenu pracuje většina hráček, s tím není problém. Jsme poloprofesionální tým. Až na špičkové kluby, které mají vyšší rozpočet, to tak v ženské bundeslize funguje. Pracuji ve firmě, která vyrábí součástky do aut, ve finanční kontrole. Úvazek mám na osmdesát procent.
Zápas házenkářek se Slovenskem byl kvůli koronaviru v týmu zrušen |
Usnadňuje vám aklimatizaci Míša Hrbková, ikona klubu?
Jsem moc ráda, že ji tam mám. Se vším mi pomohla a doteď pomáhá. Je snadnější se začlenit do týmu. Mám kamarádku a můžu mluvit chvíli i česky.
Göppingen je jediným klubem, který má tým v obou nejvyšších soutěžích. Jakou má ženské družstvo pozici v konkurenci mužů?
Mužský tým je hlavní, na chlapy bývá hala vždycky vyprodaná. Ale fanoušci v Německu mají obecně rádi házenou, z čehož těží i ženské družstvo.
Jak aktuálně vypadá kulisa na zápasech ženské bundesligy?
Počet lidí v hale je omezený podle její kapacity. My hrajeme ve velké, takže máme povolený limit 500 lidí. Na zápasy chodí náš fanklub s bubny, takže na ticho si stěžovat nemůžeme. Ale tribuny vypadají prázdně, opuštěně.
Jaké máte ambice?
Cílem je záchrana, ale všechny věříme, že je v našich silách osmé až desáté místo, abychom se nemusely strachovat o záchranu.
A co vaše pozice v družstvu?
Odehrály jsme tři zápasy, dvakrát jsem nastoupila od začátku. Trenér nás pravidelně točí. Dává nám víceméně stejný prostor. Měly jsme teď zraněné hráčky, takže jsem se ze středu posunula na kraj. S časovým vytížením jsem spokojená.
Je složité myslet v téhle nejisté době na prosincové Euro?
Je to těžké. Holky říkaly, že Slovensko zastaví všechny sportovní soutěže, i interliga se bude muset řešit. Nevíte, jak to bude, na co se můžete připravit.
Ale na šampionát se přesto těšíte, ne?
Jasně. Doufám a věřím, že bude. Moc ráda bych jela, je to můj cíl pro tento rok. Ale vím, že to nijak neovlivníme.
Los vám přisoudil Rusko, Švédsko, Španělsko. To vypadá jako skupina smrti.
I v ostatních skupinách jsou výborné týmy. Ale věřím, že se nám podaří vyhrát aspoň jeden zápas a postoupíme do další fáze.
