Největší skandál vypukl v prosinci roku 1998, za hlavního hříšníka byli označeni pořadatelé ZOH 2002 ze Salt Lake City.
Na veřejnost vypluly zprávy, že tamní organizační výbor měl mimo jiné rozdělit mezi členy MOV více než 400 000 dolarů na stipendiích na amerických univerzitách.
Navíc přišel člen výkonného výboru MOV Marc Hodler s nařčením, že se uplácelo pravidelně již několik let. Opíral se při tom o důkazy, podle nichž operovala při MOV čtveřice agentů, kteří oslovovali kandidátská města s nabídkami na "koupi hlasů".
Kolotoč spekulací, jejich popírání a vyšetřování vyústil v zavedení opatření, mezi něž patří například zákaz návštěv členů výboru v místech kandidujících na pořádání všech příštích her.
Za braní úplatků bylo vyloučeno několik členů MOV, další dostali napomenutí.
Samotná volba probíhala až do roku 1999 postupně v několika kolech, kdy v každém vypadl vždy kandidát s nejmenším počtem hlasů. Při poslední volbě dějiště zimní olympiády pro rok 2006 však nejprve šestnáctičlenná komise vybrala dva finalisty, mezi nimiž se rozhodlo v hlasování 89 členů MOV.
Výběr dějiště zimních her se koná alespoň šest let před jejich konáním, v minulosti měla však dvakrát pořadatelská města daleko méně času na přípravu.
V roce 1946 se přiklonili členové MOV ke švýcarskému Sv. Mořici, neboť disponoval sportovišti nezničenými válkou a prověřenými olympiádou z roku 1928.
V roce 1970 sice zvítězil ve volbě pořadatele ZOH 1976 americký Denver o devět hlasů před švýcarským Sionem, tamní obyvatelé však nakonec v referendu
rozhodli, že olympijské hry nechtějí. Proto bylo zvoleno náhradní
řešení v podobě Innsbrucku, který mohl v krátké době zrekonstruovat areály, které již hostily nejlepší sportovce v roce 1964.
Úspěch ve volbě dějiště přináší také několikanásobná kandidatura, díky níž uspěly napodruhé italská Cortina d'Ampezzo, rakouský Innsbruck, japonské Sapporo, norský Lillehammer a americké Salt Lake City. Na třetí pokus se radovali v kanadském Calgary, naopak z míst, která se přihlásila třikrát, zatím neuspělo Lahti, Östersund, Montreal a Sion.
Kromě Sv. Mořice a Innsbrucku pořádal zimní olympiádu dvakrát také americký Lake Placid, který k tomu ale potřeboval šest pokusů, což je ze všech
míst nejvíce.
Přehled kandidátských měst pro ZOH (pořadatel na prvním místě):
1924 - Chamonix (Fr.),
1928 - Sv. Mořic, Davos, Engelberg (všechna Švýc.),
1932 - Lake Placid, Bear Mountain, Denver, Duluth, Lake Tahoe, Minneapolis, Yosemite Valley (všechna USA), Montreal (Kan.),
1936 - Garmisch-Partenkirchen (Něm.), Sv. Mořic (Švýc.),
1948 - Sv. Mořic (Švýc.), Lake Placid (USA),
1952 - Oslo (Nor.), Cortina d'Ampezzo (It.), Lake Placid (USA),
1956 - Cortina d'Ampezzo (It.), Colorado Springs, Lake Placid
(obě USA), Montreal (Kan.),
1960 - Squaw Valley (USA), Innsbruck (Rak.), Sv. Mořic (Švýc.), Garmisch-Partenkirchen (Něm.),
1964 - Innsbruck (Rak.), Calgary (Kan.), Lahti (Fin.),
1968 - Grenoble (Fr.), Calgary (Kan.), Lahti (Fin.), Lake Placid (USA), Oslo (Nor.), Sapporo (Jap.),
1972 - Sapporo (Jap.), Banff (Kan.), Lahti (Fin.), Salt Lake City (USA),
1976 - Innsbruck (Rak.), Denver (USA), Sion (Švýc.), Tampere (Fin.), Vancouver (Kan.),
1980 - Lake Placid (USA), Vancouver-Garibaldi (Kan., odstoupilo krátce před hlasováním),
1984 - Sarajevo (Jug.), Sapporo (Jap.), Falun/Göteborg (Švéd.),
1988 - Calgary (Kan.), Falun (Švéd.), Cortina d'Ampezzo (It.),
1992 - Albertville (Fr.), Anchorage (USA), Berchtesgaden (Něm.), Cortina d'Ampezzo (It.), Lillehammer (Nor.), Falun (Švéd.), Sofie (Bul.),
1994 - Lillehammer (Nor.), Anchorage (USA), Östersund/Aare (Švéd.), Sofie (Bul.),
1998 - Nagano (Jap.), Aosta (It.), Jaca (Šp.), Östersund (Švéd.), Salt Lake City (USA),
2002 - Salt Lake City (USA), Östersund (Švéd.), Quebec (Kan.), Sion (Švýc.),
2006 - Turín (It.), Helsinky (Fin.), Klagenfurt (Rak.), Poprad-Tatry (Sloven.), Sion (Švýc.), Zakopané (Pol.).
