První grandslamový titul získala v Paříži v roce 1989 coby sedmnáctiletá. Ve finále tehdy porazila Němku Steffi Grafovou. "Zůstanou mi všechny ty nádherné vzpomínky. Končím kariéru s širokým úsměvem a s díky všem, kteří mi ty skvělé chvíle umožnili zažít," odmítla lítost nad koncem jedné životní etapy.
S kariérou se však nerozloučila podle představ. Svůj 100. zápas ve Fed cupu ve finále se Slovenskem prohrála s Janette Husárovou. Ze zklamání se už však oklepala a plánuje pořádné rozloučení. "Chci uspořádat zápas, v němž bych dala sbohem všem lidem, kteří se mnou na kurtech strávili tolik let, a fanouškům. Ti mi dali opravdu mnoho," plánuje.
Nad svou tenisovou kariérou přesto cítí při pohledu zpátky velké uspokojení. "Dosáhla jsem všeho, v co jen může sportovec doufat - věhlasu, triumfů a lásky," vypočítala Sanchezová- Vicariová. Především trofejí se jí dostalo vrchovatou měrou. Španělsko reprezentovala na čtyřech olympijských hrách, na nichž získala čtyři medaile. V roce 1995 dosáhla postu světové jedničky a kariéru dnes ukončila jako majitelka 29 turnajových titulů ve dvouhře. Vedle čtyř grandslamových prvenství pomohla Sanchezová- Vicariová španělské reprezentaci k pěti triumfům ve Fed cupu. V roce 1998 získala cenu Prince z Asturie, nejvyšší ocenění, jaké může sportovec ve Španělsku získat.
"Až dodnes byl můj život zcela oddán tenistu, to znamenalo spoustu úsilí a odříkání. Teď doufám, že budu víc odpočívat a užívat si normálního života," rozloučila se Španělka.
