Nejdelší z etap letošní Tour de Ski, 32 km z Cortiny d´Ampezzo do Toblachu, srazila čtyřiatřicetiletého lyžaře na kolena.
Přitom se před jejím startem cítil dobře. Na trať vybíhal jako sedmý několik vteřin za Francouzem Laurentem Manificatem. Předem se domluvili, že se pokusí dojet průběžně třetího Rusa Alexandra Legkova. "Měli jsme ztrátu minutu a čtvrt, ale věděli jsme, že když budeme dobře spolupracovat, možné to bude," říkal Bauer na svých oficiálních internetových stránkách.
V maratonské etapě Bauer ztratil, třetí místo se vzdálilo |
V úvodu nasadili ostré tempo. "První dva kilometry jsem trošku úpěl a zvykal si, ale pak už to bylo relativně v pohodě," vykládal. Postupně se sjela skupina šesti závodníků, byli v ní Kanaďan Kershaw, Rusové Vylegžanin a Černousov, Manificat a Švéd Hellner. "Párkrát jsem vystřídal, po zhruba třech kilometrech se začalo projevovat, že někteří nestíhají."
Krizový moment se dostavil na druhé občerstvovací stanici na osmém kilometru. Rusové neobčerstvovali tradičně u kraje jako ostatní závodníci. "Chovali se, že jim to tam všechno patří, občerstvovali se do tří čtvrtin trati," popsal.
Pád téměř do rokle
Když dostal Černousov pití z levé strany, téměř zastavil a český běžec jej musel rychle objet zprava. V daném místě však byla vrstva asi půl metru sněhu...
"Bohužel byla trať měkká, sníh se se mnou probořil, málem jsem spadl do rokle. Naštěstí jsem se zastavil na hraně, ale jak jsem se opřel o hůl, zlomila se, otočilo mě to o 180 stupňů," posteskl si.
Lukáš Bauer
Ve špatnou chvíli byl na špatném místě. Než se zvedl, měl ztrátu na závodníky před ním padesát až sedmdesát metrů. Novou hůl mu okamžitě podal běloruský servisman, ale než se znovu dostal do tempa, ztráta se zdvojnásobila. "Tak jsem jel tři kilometry, naprosto bez šance."
Chvíli to sice vypadalo, že soupeře před sebou stahuje, ale sólojízda jej příliš vyčerpala. Síly došly. Když ze skupinky před ním odpadl Černousov, jeli spolu až do cíle. "Ale dlouho mi trvalo, než jsem jej donutil spolupracovat. Začal asi šest kilometrů před cílem. Asi dostal info, že se na nás dotahuje Vylegžanin."
Na stadion dojel Bauer totálně vyčerpaný. "Chvílemi jsem měl pocit, že jsem rád, že stojím na nohou." Zklamání neskrýval.
"Šance na umístění do třetího místa padla," konstatoval. "Hodně mi to sebralo vítr z plachet. Kdybych z té skupiny vypadl tím, že nestíhám, bylo by to smutné, ale vzal bych to jinak, než když vypadnu kvůli stupidnímu občerstvování. To mě na tom štve nejvíc."
