Pořád si připomíná okamžik, kdy ji americká hvězda Lindsey Jacobellisová, čtyřnásobná mistryně světa, která vyhrála závod podesáté, v poslední klopené zatáčce podjela.
„Moje prkno má velký rádius a s trenéry jsme se dohodli, že proto pojedu vnějším obloukem, tím ztratím míň na rychlosti. Lindsey to řízla vnitřkem, její prkno s menším rádiusem jí to dovolilo. Vypadalo to, že jsem ji pustila, ale to bylo v plánu. Chybou pak bylo, že jsem se zařadila za ní - měla jsem jet vedle ní a šlapat boule, rychlost jsem měla. Ale nelituju toho, aspoň mám motivaci na příští rok,“ usmála se dvaadvacetiletá rodačka z Vrchlabí a připomněla, že Jacobellisová nebyla jedinou soupeřkou.
„I ostatní, a třeba i v semifinále, mají medaile z mistrovství světa nebo patří ke špičce v závodech Světového poháru. Ty jsem musela předjet taky.“
Už o týden dříve si v německém Feldbergu, kde v závodech Světového poháru skončila sedmá a první a ovládla tak velký podnik poprvé od Soči, dokázala, že na to zase má. Předtím ji totiž trápila zlomenina kotníku a koncem loňského roku angína a také rameno, které si v prosincovém prvním závodě SP v rakouském Montafonu vyhodila.
Hlavní starost tak potom patřila vylepšení fyzičky, ale také zmíněnému kloubu.
Aby rameno zase nevypadlo
„Rameno je v pohodě, vlastně obě ramena. Zpevňuje je ortéza, taková zapínací vestička, teď je i tejpujeme. Mám to vrozené, kloubní jamky jsou mělké. Ale nic mě neomezovalo, jen na startu nesmím přehnaně rychle cuknout. Pak by to mohlo zase vypadnout,“ přiblížila a porovnala X-Games se seriálem Světového poháru.
„Každé závody mají svůj půvab. Světový pohár je o celkovém výsledku, ale odráží průběh celé sezony. To se mi vždycky líbilo, je to o dlouhodobé výkonnosti. Ale X-Games jsou zvláštní v tom, že tam jezdí jen ti nejlepší, a člověk tam musí být pozvaný. A bylo to super i proto, že letos není ani mistrovství světa, ani olympiáda, takže šlo o takový vrchol sezony. O to mě druhé místo těší víc,“ přiznala.
V čem ještě spočívá kouzlo X-Games? Mají svou tradici, vybraní extrémní lyžaři, snowboardisté, snowboardkrosaři či jezdci na sněžných skútrech, kteří se svými stroji provádějí až neskutečné skoky a přemety, závodí v Aspenu od roku 1992. „Tyhle sporty Američané milují, pro mnohé jsou X-Games víc než zimní olympiáda,“ líčili reprezentační kouč Marek Jelínek a trenér Samkové Jakub Flejšar.
„Jednak musíte dostat pozvánku,“ zopakovala snowboardkrosařka. „Nicméně se na X-Games mohou objevit i závodníci, kteří nejezdí Světového poháry, ale jsou spjati s příběhem. To mají Američani rádi. Ve startovním poli se tak objevil kluk, který stál na prkně teprve šest dní - účastí na X-Games uctil památku kamaráda, který při závodech našel na sněhu smrt. A jiný Američan právě při X-Games požádal svou přítelkyni - závodnici o ruku, na prkně měl nápis Maria, marry me,“ líčila.
Druhé místo za patnáct tisíc dolarů
Stranou nezůstal ani příběh Samkové. „Už při tréninku nás natáčela tamní televize. Na půlce obrazovky jsem pak byla já jako olympijská vítězka, na druhé Lindsey Jacobellisová, domácí hvězda, která hodlala útočit na desátý titul z X-Games. Omílali tam kde co, a to jsem jim ještě neřekla o vyhozeném ramenu. To by byl můj příběh tklivější,“ usmívala se.
Manažerem Samkové je Tomáš Kraus, bývalý úspěšný skikrosař, který loni ukončil kariéru. Sám se zúčastnil X-Games devětkrát a jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo. „Kamarádi říkají, že jsem se stal manažerem Evky proto, abych si jejím prostřednictvím splnil sen - vyhrát X-Games. Něco na tom bude, může se to povést už příště,“ vykládal s úsměvem.
Olympiádu extrémních sportů také obestírají zkazky o výši finančních odměn. „Žádná sláva to není. Za druhé místo sice je patnáct tisíc dolarů, ale to vám v Americe hned zdaní a je z toho desítka. Jenže ta padne na letenky a ubytování pro Evku a její realizační tým čili dva trenéry a servismana. Ale být druhý na X-Games, to za ty peníze stojí,“ pokýval hlavou Kraus.
