Jenže takto se podle ESPN rozhovořil Nick Kyrgios. Třiadvacetiletý profesionální tenista z Austrálie, o jehož pozici (27. v žebříčku) sní tisíce mladíků. Navíc dodal, že se takto cítí „osamělý a deprimovaný“.
A co je horší: prohrává. „Je to těžký rok. Bojuji se spoustou zranění a doufám, že aspoň ve zbytku sezony posbírám pár výher,“ řekl poté, co v Tokiu padl ve 2. kole s veteránem Gasquetem.
Jeden z největších talentů mezi členy žebříčku ATP tím pádem zažije dlouho nepoznané: po dvou a půl letech v novém pořadí Kyrgios nebude národní jedničkou. Přeskočí ho mladíček Alex de Minaur (19 let) i John Millman (29 let).
To, že ho moří zdravotní potíže, nelze popřít. Ale tělo bývá propojené s myslí, která je u Kyrgiose tradiční slabinou. Sice vyhrál v lednu turnaj v Brisbane, od té doby ale má nezářivou bilanci 20-12. Zato když na konci září i podruhé startoval za Výběr světa v Laver Cupu, pochvaloval si: „Kdyby takhle vypadal tenis každý týden v roce, měl bych z něj mnohem větší radost.“
Týmové pojetí ho nabilo energií. Zase se potkal s kapitánem Johnem McEnroem; tuhle spolupráci opěvovali oba i loni v Praze. „John mi vážně rozumí. Chápe mě,“ říkal Kyrgios, zatímco legendární Američan mu to vracel: „Pokud bych si měl vybrat jednoho tenistu, jehož bych rád trénoval, bude to právě Nick.“
Tolik teorie. Praxe však kulhá. Kyrgios na pořádného kouče stále čeká a o tom, jak to u něj vypadá, svědčí aktuální příhoda.
V Tokiu ještě před vyřazením pro australský list Brisbane Courier-Mail pronesl: „Můžete mě citovat. Mým trenérem je James Cerretani. Naše spolupráce začíná.“
Když informaci přebrala další národní média, Kyrgios na sociální síti ironicky psal o tom, že „takhle to dneska funguje - novinářům cokoli předhodíte a oni se chytí“.
Ať už to byla od Kyrgiose provokace či cokoli jiného, podstatou je to, že mu dál schází trenér. V minulosti několikrát zmiňoval, že by se mu líbila spolupráce s Radkem Štěpánkem, ten si však minimálně do konce roku dává pauzu a věnuje se své prvorozené dceři.
Kyrgios jaksi připomíná koně, na kterého se majitelé stájí dívají s obdivem, jenže ho ani nejlepší žokejové nedokáží zkrotit. A tak cválá tenisovou krajinou sám. Plný nevyužitého potenciálu a s prořízlou pusou.
Pustil se teď třeba do šéfů australského týmu pro Davis Cup, kterým vzkázal, že opomíjet v nominaci jiného rebela Bernarda Tomice by dle něj bylo „idiotské“.
S Tomicem mají mnoho společného; bohužel hlavně to, co tenis potírá, jak jen může. Když je hra nebaví, prostě zápasy vypustí. Kyrgiose na jeho „osamělé“ asijské misi nyní čeká turnaj v Šanghaji, kde v roce 2016 jeden duel cíleně odchodil a loni další bezdůvodně skrečoval.
V jeho současném rozpoložení by tak šlo patrně považovat za úspěch, kdyby se Kyrgios nedopustil „do třetice všeho zlého“ další ostudy.
