Zlatým chlapcem byl Jenson Button vždycky. Hlavně pro svůj přístup k životu. Od 18. října 2009 taky díky světovému titulu. "Od osmi chtěl být mistrem světa formule 1. Teď jím je. Napořád," hovořil po synově triumfu dojatý John Button.
"Posledních sedm osm kol jsme všichni brečeli jako malé holky. Ve vysílačce plakal i Jenson," tvrdil Button starší. Slzy však jeho syn brzy opustil. Chvilku z něj tryskalo nadšení. Chvilku se skvěl zahalen do britské vlajky s nápisem "Great Button" - Velký Button. "Byl to ten nejlepší závod mojí kariéry. Nejspíš," řekl po deseti sezonách a 171 závodech ve formuli 1.
Když ale stanul před novináři, jeho zlobivé já bylo zpět. "Where is everyone? I'm f*****g world champion!" rozzlobil se. Že stane před poloprázdným auditoriem, to Jenson Button jistě nečekal.
Přes jediné zklamání dne se ale brzy přenesl. A rozhovořil se.
Jeho životní sezona jako by kopírovala celou předchozí kariéru. Nastartovalo ji šest vítězství v prvních sedmi závodech sezony. Ve stáji, která pár týdnů před startem sezony bojovala o holou existenci. Ale také ve voze, který předběhl svou dobu. Ross Brawn dobře věděl, proč svou stáj BrawnGP vyzvedl z popela jménem Honda Racing.
"Byla to krutá zima. Vůbec jsem nevěděl, jestli budu někde jezdit," vyznává se Button. "Jsem moc rád, že se to nakonec otočilo a ta pohádka končí titulem."
Pohádkově snadné to ale nebylo. Od června na Buttona začali dotírat další. Blížil se mu stájový kolega Rubens Barrichello. Do hry se dostal Red Bull se Sebastianem Vettelem. Úřadující šampion Lewis Hamilton a jeho McLaren našli cestu k vítězství...
"Ale pár posledních závodů to byl velký stres," přiznává Button. Nedařilo se mu v kvalifikacích, nevedlo se v závodech. Tak jako v sobotu v Brazílii. Po kvalifikaci bylo jasné, že Button ostartuje až ze 14. pozice. Barrichellovi, jeho nejbližšímu pronásledovateli, patřilo na domácí trati první místo startovního roštu.
"Po kvalifikaci jsem na tom nebyl dobře. Seděl jsem na pokoji a díval se na nejhorší věc, co mě mohla potkat: týmového kolegu na pole position. Bylo mi z toho špatně, hodně špatně," přiznává. "Byl jsem na dně. Pak jsem ale zašel s několika lidmi z týmu na skleničku a byl jsem připraven na závod," tvrdí Button pobaveně.
Nebyly to zdaleka první těžké chvíle, které Buttona ve formuli 1 potkaly. Po pravdě řečeno: je zvyklý spíš na dny špatné, než na ty dobré. Devětadvacetiletý Skot začínal sice jako velký talent ve Williamsu. V Benettonu-Renaultu i stáji BAR a jejím nástupci Hondě však byl pro smích. Z mizérie těch let vzešel jediný zářivý moment: Buttonovo vítězství v Maďarsku 2006.
"Vůbec nejhorší byl pro mě druhý rok ve formuli 1. Tehdy jsem si musel uvědomit spoustu věcí o závodění. Že závodění není jen o rychlosti. Musíte pracovat v mnoha různých směrech a F1 se musí stát vaší životem."
Pro mnoho lidí přesto zůstane Button jen polovičním králem. Mužem, který jen využil zemětřesení v pravidlech. Snad i proto, že byl zvyklý prohrávat, si teď z kritiků těžkou hlavu nedělá.
"Kdybych vstoupil do sezony špatně a vyhrál šest posledních závodů, takovéhle otázky byste mi nekladli. Vždycky budete mít lidi, kteří jsou negativní. Napsat, že Jenson dokončil závod šestý, čtvrtý, druhý, to vaše noviny neprodá. Lepší je ptát se, jestli jsem šampionem zaslouženě. Ale teď tu sedím a vy s tím nic neuděláte," tvrdí bojovně.
Druhá polovina roku pro stáj BrawnGP vyvolává otázku, jak si povede Button v příští sezoně coby obhájce. On sám si ji ale neklade. "Náš tým to dokáže. Tihle chlapi nejsou lidmi jednoho úspěchu. Pracovali jsme na autě pro tenhle rok, ale i na dalším pro příští sezonu," slibuje pilot. Majetkový vstup automobilky Mercedes do BrawnGP je toho předzvěstí.
Sám Button ale dnes na budoucnost nemyslí. Dnes je mistrem světa. "Jsem světový šampion. A tahle slova budu opakovat znovu a znovu," zapřísahal se nadšeně . Musela to být v Sao Paulu dlouhá noc. Muž, který nesčetněkrát předtím dokázal, že slavit umí, si tuhle oslavu zasloužil.
