Papírově největší soupeři se mu jeden po druhém odklízeli z cesty, sám se naopak předvedl ve vrcholné formě. V Česku zdomácnělý Armén Sergej Movsesjan, extraligový hráč pardubických Polabin, dokázal jako jediný ve výborně obsazeném velmistrovském turnaji nasbírat 7,5 bodu z 9 možných.
„Dá se říct, že jsem to měl většinu času pod kontrolou. Jen v jednu chvíli jsem nebyl ve vedení, když měl izraelský velmistr Steinberg po pěti kolech plný počet bodů. Ale následně se mi ho podařilo porazit a dál se turnaj odvíjel žádoucím způsobem,“ uvedl Movsesjan, jenž třetím triumfem v Pardubicích stanovil nový rekord Czech Openu.
Byla vítězná partie se Steinbergem rozhodující?
Nebyla jediná, kromě ní bych vyzdvihl ještě tu v předposledním kole, kdy se na mě dotáhl indický velmistr Deepan, který měl taky 6 ze 7 možných bodů. Ale přemohl jsem ho a díky tomu jsem získal půlbodový náskok do závěrečného kola.
Které klání, ať už dopadlo jakýmkoliv výsledkem, pro vás bylo nejtěžším co do odporu protivníka?
Asi nejzajímavější a nejdramatičtější překvapivě nebylo ani jedno z těch, co jsem zmínil, ale partie ve druhém kole. Později na vyhlášení jsem viděl, že můj soupeř z něj, mladý indický klučina Rákeš, skončil jako nejlepší junior turnaje. Bylo to s ním velice napínavé a ještě po první časové kontrole vůbec nebylo jasné, jak to dopadne. Potom partii naklonily na moji stranu asi zkušenosti a ne úplně precizní hra soupeře, přetlačil jsem ho. To byl taky důležitý okamžik z pohledu celého turnaje.
Napadlo by vás, že se při švýcarském systému, který proti sobě neustále staví nejsilnější hráče v turnaji, coby nasazená trojka v žádném kole nepotkáte s jedničkou Jordenem Van Foreestem z Nizozemska?
Moc jsem o tom nepřemýšlel, los jsem bral podle toho, jak se turnaj vyvíjí. Už jsem na „švýcarech“ zažil ledacos. Úplně mě to nepřekvapilo, něco takového už se stalo víckrát. Je pravda, že třeba před dvěma lety to bylo naopak - zahrál jsem si jak s nasazenou jedničkou, tak v posledním kole i s dalším z nejvýš nasazených hráčů, Izraelcem Nabatym. Ale kluci teď - bohužel pro ně - klopýtli dřív, než se čekalo. Možná, že pro nezaujatého diváka by bylo atraktivnější, kdyby viděli přímý souboj mezi nasazenou jedničkou, dvojkou a trojkou. Ale co se dá dělat... (směje se)
Kromě triumfu ve velmistrovském turnaji jste ještě získal stříbro v rapid šachu. Jak si vážíte tohohle úspěchu?
Já rapid vždycky beru jako takovou zkoušku před hlavním turnajem, je to dobrá rozcvička. Snažím se ho hrát pravidelně. Napoví mi to, v jaké jsem formě, jestli jsem na velmistrovský turnaj připravený. I když se mi nakonec nepodařilo vyhrát - rozhodla jedna partie těsně před koncem -, byl jsem spokojený s výsledkem i předvedenou hrou. V posledním kole jsem sice měl velké štěstí, ale tohle by hodnocení asi nezměnilo, kdyby to bývalo nevyšlo. Druhé místo v rapidu pro mě byl příjemný bonus.
Uvažoval jste i o jiné disciplíně, například o Fischerových šachách?
Hrávám je tu často, ale letos jsme se do Čech těsně před turnajem vraceli ze Slovenska. Ještě v pondělí před jeho začátkem jsem měl vyřizování na úřadech v Praze, byl jsem potom dost přetažený a úterý pojal jako volný den před rapidem. Z toho důvodu jsem nehrál, jinak jsem přemýšlel jak o fišerkách, tak o turnaji dvojic v blicáku (bleskový šach) s manželkou.
Jaký máte další program?
Budu doma v Praze, skoro měsíc jsme tam nebyli. Těším se na trošku volna. Další šachová akce bude až chorvatská liga v polovině září. Do té doby žádný jiný turnaj nehraju.
Nevyrazíte tedy mezitím na nějakou klasickou dovolenou?
Pro mě je dovolená i to, když můžu být doma s rodinou. Syn je ještě příliš malý na to, abychom jeli někam k moři nebo tak. To si necháme na pozdější roky. Neplánujeme nic extra, možná nějaký malý výlet.
