Budete si muset pořídit novou poličku, ne?
Asi jo. Nebo že bych ty medaile ještě trochu scukla?
Byl to tentokrát suverénní triumf. Ruce jste zvedala nad hlavu už před cílem pětky. Připomínala jste sprintera Usaina Bolta na olympiádě.
Já si tentokrát nemohla pomoci. Věděla jsem, že mám náskok, že už si můžu dovolit takhle se radovat. Tak jsem si to vychutnala. Šlo to ze mě. V duchu jsem se smála a říkala si: Tak vidíš, dopadlo to dobře.
Bolta jste nenapodobila jen tou předčasnou radostí. Také vaše triumfy na dlouhých tratích byly doslova s "boltovskou" převahou. Souhlasíte?
Tak to brát nemůžete. Tady šlo hlavně o titul za čtyřboj. Všechny holky byly z toho dvoudenního zápřahu unavené.
Jen vy ne?
Já taky. Docela mě bolí nohy.
Zase vás coby šampionku vezli po oválu v kočáře?
Ne, tentokrát jsem si musela to čestné kolo oběhnout. Možná proto mě ty nohy bolely.
Kouč Novák byl už po prvním dnu přesvědčen, že vyhrajete. I vy už jste tou dobou věřila?
Ne. Já jsem říkala: Pořád se může stát cokoli. Nechci křičet hop, dokud nepřeskočím.
Před velkými závody s vámi běžně cloumá nervozita, v noci se probouzíte. Bylo to v Hamaru stejné?
Tady ne. V deset jsem šla do postele, hodinu jsem pak sice nezabrala a usnula až v jedenáct, ale potom se mi spalo dobře celou noc.
Němka Beckertová, která vás trápila v úvodu zimy, s vámi najednou prohrává o pět vteřin. Jak si vysvětlujete, že vy si formu držíte?
Dobře trénuju. Ale neříkejte, že Beckertová ztrácí formu. Jela tu z tvrdého tréninku, to se mohlo projevit. Až ve Vancouveru budeme skládat účty.
Do her zbývá měsíc...
...vím, odškrtávám si dny v diáři.
A co si při tom myslíte?
Že ten čas letí a olympiáda je za dveřmi. Trochu mě to děsí a nabádám se: Ještě musíš pořádně potrénovat. Ale na druhou stranu si říkám: Už aby to bylo! Už nechci pořád jen přemýšlet, jak to dopadne.
