Po nepřesvědčivých výkonech v závodech jednotlivců byl v soutěži družstev překvapivým tahounem českého kvarteta. "Po včerejším zklamání jsem byl nahecovaný a chtěl jsem si dokázat, jestli na to vůbec ještě mám... A nebylo to špatné."
Takže jste si spravil chuť?
Ano. S pátým místem asi nikdo nepočítal. Ze včerejška jsem byl velice zklamaný, ale bohužel tenhle sport je takový - jeden den se daří a druhý zas ne.
Ve druhém kole jste předvedl skoro nejdelší skok.
A to jsem ještě udělal chybu, jinak jsem mohl dva tři metry ještě přidat. Ve vzduchu jsem ale jednu fázi z nahecovanosti přepálil a pak jsem dostal trochu strach. I tak si ale myslím, že ten skok nebyl špatný.
Navíc byly slušné podmínky. Začalo pršet, čímž se uklidnil vítr, zatímco včera při závodě jednotlivců hodně foukalo a bylo to horší.
Bude vám 31. Byl to váš poslední skok na mistrovství světa?
Kde bude příští rok mistrovství světa v letech?... Fakt nevím, jak to se mnou bude dál. Nechci předbíhat, ale do 38 let jako Okabe nebo do 37 jako Kasai určitě závodit nebudu. To by mě asi manželka Lucka zabila. Nevím, co bude za měsíc, natož za dva roky.
Závěrečný pokus českého týmu připadl na Romana Koudelku a moc se mu nepovedl. Prožíval jste to s ním?
Romanovi jsem tu pozici vůbec nezáviděl. Dobře viděl, jak je ten závod rozjetý a ta situace pro něj určitě nebyla lehká. Navíc měl asi horší vítr.
Skákali jste s vlaječkami na tváři. Čí to byl nápad?
Našeho fyzioterapeuta Dana. Já jsem dělal problémy, že si rozhodně nic nenalepím, ale myslel jsem to samozřejmě jen z legrace. Nakonec jsme se takhle ozdobili všichni.
Nakopne vás úspěšné vystoupení v družstvech do finální části sezony?
Předvedl jsem dva dobré závodní skoky, což je povzbuzení před severským turné. Rozhodně je to lepší, než kdybych dvakrát skočil 115 metrů. To by se mi možná na ten sever ani nechtělo.
Stojí páté českého družstva místo za oslavu?
K oslavě se vždycky nějaký důvod najde. Ať už se slaví dobrý výsledek nebo třeba zklamání.
