"Víte, každý z nich měl něco do sebe. První byl nečekaný, druhého si vážím, protože obhajoba je vždycky těžká," rozpovídal se šéf východočeského klubu, jenž se za uplynulé desetiletí stává nejúspěšnějším oddílem v tuzemsku.
A ačkoliv byl letošní titul tak trochu jubilejní, protože byl pátý v řadě, má Tichý ve sbírce jiného kandidáta ze všech primátů, který by si zasloužil přízvisko nejcennější.
"Určitě to byl ten třetí titul mistra republiky. Rok předtím jsme byli třetí a nebylo lehké se za tak krátkou dobu vrátit na vrchol. Sezonu jsme začínali okolo osmého místa a s příchodem play-off nás posílili bratři Marešové a s nimi jsme vyhráli," vzpomíná si jasně.
Letošní titul byl pro hráče i prezidenta trochu jiný. Kromě Chrudimi a zřejmě i Teplic jiný favorit na trůn šampionů nebyl. Pod titul se na hřišti i lavičce výrazně podepsal Cacau, jehož příchod si dnes klubový šéf ohromně považuje.
S Cacauem dorazil do klubu futsal
"S ním jsme začali hrát futsal. Na začátku to bylo spíš fotbalově. On už ovlivňoval a dirigoval taktiku při dění na hřišti. Pak přišli další Brazilci, kteří se k futsalovému stylu ještě víc přiblížili. Začali jsme hrát výborně i v Evropě a dneska se s klidem měříme se Sportingem Lisabon i Murcií," vidí klíč k úspěchu.
Počítalo se tedy s další obhajobou. I proto si zisku trofeje cenil kapitán Petr Vladyka. "Radujeme se z každého úspěchu, oslavy, titulu a já myslím, že nikdy není všeho málo a my do toho musíme jít. Takže za dalším titulem," říkal Vladyka už v rozmařilé náladě, kdy slavil se spoluhráči.
Dvě oslavy už mají borci v červeném za sebou. Jedna je ještě čeká. "První byla hned po utkání, druhá proběhla o víkendu a na tu nás zvali hráči. Teď management pozve hráče a sponzory," přibližuje Tichý plán na další víkend. Mistrovské manévry se začínají podobat oslavám v Brazílii. Aby ne, když u mužstva působí hned pět "kanárků".
Tichý: Po titulu jsem si pořádně oddechl
Prezident Tichý si proud tekoucího šampaňského a bujarého hemžení příliš neužil. Sledoval jej spíše z povzdálí. "Spíš jsem si oddechl, že už to máme všechno za sebou.
V titul jsem doufal od začátku sezony, ale věřil 3 minuty před koncem čtvrtého zápasu," říká. Podle něj už Teplice neměly ani čas, sílu, ani nárok změnit jméno na nejcennějším domácím poháru.
"To ani kdyby se k nim přiklonilo bůhví jaké štěstí. To by byla fantasmagorie srovnat ze stavu 3:8," dodal. Skladba týmu se vyplatila. A titul si užil alespoň vnitřně. "Nebylo jednoduché být 10 měsíců pohromadě a pod tlakem, že musíme každý zápas vyhrát," uzavřel.
