Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


S Brazilbájdžánem šok i sláva. Historický úspěch futsalu, míní Dlouhý

Futsal: radost českých hráčů - Radost českých futsalistů (zleva Tomáš Sluka, Marek Kopecký, Lukáš Rešetar, Martin Dlouhý) ze vsřelené branky proti Libyi na MS | foto: Reuters

3 2010
Tahle medaile má velký lesk. Vždyť mu ji na krk věšel legendární Michel Platini, toho času šéf evropského fotbalu. A v hledišti tleskalo pět tisíc diváků, dalších 88 tisíc sledovalo přenos České televize. Martin Dlouhý, vůdce teplické Balticflory, jako kapitán dotáhl futsalovou reprezentaci na mistrovství Evropy k senzačnímu bronzu.

"Považuji to za historický úspěch českého futsalu. Přitom se zdálo, že vyhoříme jako papír," strachoval se po úvodním výprasku 1:6 od Ázerbájdžánu.

Ale pak to přišlo: famózní obrat s domácím Maďarskem na 6:5 a postup ze skupiny, čtvrtfinálové vyřazení Italů 3:1 na penalty po remíze 3:3, semifinálový smutek se Španělskem 1:8 a sladká odveta o bronz s Ázerbájdžánem 5:3.

Proč nestavíte výš první český bronz z roku 2003?
Tehdy se totiž nehrálo o 3. místo, poražení semifinalisté brali medaili. Pamětníkem šampionátu v Itálii jsme zůstali jen já a Vít Blažej.

Teď jste se ukázali jako mistři obratů. V čem to tkvělo?
Žádný zápas pro nás není v tahu, jsme na podobný vývoj zvyklí. Byli jsme už obrnění. Poslední dobou v řadě utkání prohráváme a pak většinou v power play, tedy hře bez brankáře, dotahujeme. Máme to už dokonale nacvičené.

Zvlášť převrat skóre proti Maďarům byl z říše snů.
Když jsme ve druhém utkání prohrávali 0:4, nikdo už nevěřil, že postoupíme dál. Jenže my to otočili, byl to nejhezčí a nejdramatičtější zápas v mé kariéře. Vyprodaná hala, sedm a půl tisíce diváků, obě mužstva hrála o všechno. A my postup vyfoukli domácím. Paráda!

Jak jste ten zápas prožíval?
Když ztrácíte 4 góly, už nemáte nervy. Může to být jen lepší. Hráli jsme v klidu. Začali jsme při power play sázet góly, Maďaři znervózněli. Obrátili jsme na 5:4, oni vyrovnali na 5:5 a v té chvíli by postupovali. Podívali jsme se na tabuli, zbývalo 40 vteřin. Neměli jsme strach, že za tu dobu nedáme gól. Přišel za 20 vteřin a pak už jsem se tedy bál. Já si ten gól pro svůj klid přál později, načasování nebylo ideální (smích).

Ani proti Italům jste se neklepali.
Je to velmoc futsalu, ale zápas s Maďary nás nakopnul, napumpoval nám krev do žil. Nikoho jsme se už nebáli, měli jsme větší sílu, sebevědomí. I to, že na Italy byl kurs 1:1, nás zdravě naštvalo. Při penaltách byli pod větším tlakem, náš brankář je vychytal. Bohužel jsme v semifinále šli na Španěly, což je jasně nejlepší tým v Evropě. Portugalce ve skupině smetli 7:1, nás 8:1.

Španělsko má titul. Proč ční?
Futsal dělají od pidižáčků a věnují se čistě jen jemu. Jinde všichni hrají velký fotbal a od 15 let se začíná s futsalem. Oni k tomu fotbal neuznávají. Mají návyky z dětství, všude profesionální podmínky.

Teplice - Chrudim: teplický futsalista Martin Dlouhý

O medaili jste se prali s Ázerbájdžánem. Ze šoku z prvního zápasu a debaklu 1:6 jste nebyli vyplašení?
Po prvním utkání nebyla dobrá atmosféra, ale to se pak změnilo. Věděl jsem, že to bude jiný zápas. Že jim to nenecháme zadarmo. Zase jsme to otočili, odveta se povedla.

Byl to vůbec Ázerbájdžán?
Brazilbájdžán. Od začátku měl tuhle přezdívku, polovina jeho hráčů byli Brazilci. Nepotřebují tam prý dlouhodobý pobyt, jen vám dají razítko a jste státní občan Ázerbájdžánu. Tohle neuznávám, nelíbí se mi to. Ale děje se to. I stará Itálie byla složená z Brazilců a Argentinců.

Jak jste medaili oslavili?
Nejvíc na hřišti, v kabině. Vyndalo se šampaňské, špunty začaly lítat, kouřily se doutníky. Jak to má být. Placky nám při závěrečném ceremoniálu předával Michel Platini. Medaile nám pověsil na krk, potřásl rukou a řekl, že gratuluje.

Byl to pro vás zážitek?
Určitě. Já už loni měl s Pavlem Nedvědem slavnostní výkop fotbalového poháru mého Radotína, taky jsem se potkal s Erikem Cantonou. Na šampionátu plážového fotbalu vedl Francii, my je porazili a on byl na své hráče dost nepříjemný.

Slavili jste pak i mimo halu?
Chvíli na hotelu během balení, chvíli v půl druhé ráno v autobusu cestou z Debrecínu do Budapešti a chvíli ve vlaku do Česka. Brzy jsme odpadli, únava byla velká. Ještě za měsíc uděláme oficiální oslavu.

Co pro vás bronz znamená?
Obrovskou satisfakci, nikdo nám totiž nevěřil. Komentátoři v televizi prý říkali, že se špatně vybrali hráči. Kluci z toho byli zklamaní. Ukázalo se ale, že sestava byla dobrá, výběr fakt nejlepších futsalistů. Nechali jsme za sebou Italy, Rusy nebo Srby, to nikdo nečekal.

Inspirovali vás čeští házenkáři, kteří také hráli mistrovství Evropy?
Hlavně proti Maďarům. Oni den předtím maďarské házenkáře porazili a postoupili ze skupiny. Sledovali jsme to na pokojích. Pak jsme si říkali, že když to vyšlo jim, bylo by fajn, kdyby se to povedlo i nám. Vidíte, a teď si Maďaři můžou říct, že je vyřadili bronzoví Češi.

Jak rychle jste se přehodil zpátky do ligového kolotoče?
Hned! O bronz se hrálo v sobotu, v neděli mi volal prezident Balticflory, jestli nestihnu večerní zápas na Slavii. Nakonec jsem po domluvě s trenérem byl připravený jen jako pojistka, byl jsem unavený.

Ukázal jste spoluhráčům bronz?
S kluky jsme moc nepokecali, řeč tam vázne (v Balticfloře převažují cizinci). Gestikulovali, kde mám placku. Já ji zapomněl doma, byl jsem ospalý. Zdřímnul jsem si jen na dvě hodiny a už mazal na zápas. Určitě jim ji ještě přivezu.

Dlouhý je posedlý číslem 7. I díky němu slavil bronz

Jeho posedlosti číslem 7 se po mistrovství Evropy futsalistů už nikdo nemůže vysmívat. I v Maďarsku hrála v účinkování Martina Dlouhého hlavní roli. "Určitě mi pomohla. Měl jsem přece čtyři góly a tři asistence, takže sedm bodů," bez přípravy vypálí kapitán české reprezentace.

Česko - Libye (futsal): Martin Dlouhý (vpravo) v souboji s Abdulem Wahedem Mohamedem


Jak se svěřil magazínu Hattrick, sedmičku si jako šťastné číslo oblíbil už v dětství. "A je se mnou furt. Na dresu ji nosím na krku, na zádech, na trenýrkách."


Když nemá trikot číslo 7, je nešťastný. Ale to už se nestává. I v reprezentaci při mistrovství Evropy v Maďarsku dodržoval jeden rituál: "Když jdu do kabiny, mám vždycky sedmý háček. Je jedno, jestli zleva nebo zprava. Musím to odpočítat. Považuji to už za normální, i když vím, že to normální není."


Na bronzovém Euru zažil i smutnou sedmičku. V semifinále se Španěly ikona českého futsalu jen korigovala na 1:8. "Budu si pamatovat, že jsem dal na rozdíl sedmi gólů. Jsem na sedmičce závislý."


Tenhle zásah nezapomene i z jiného důvodu. Byl jeho stým za Česko! "Ale kulatý pro mě bude až gól 107," směje se. Přitom říkal, že až dosáhne stovky, může uzavřít reprezentační kapitolu. "Všichni tvrdí, že stovka pro mě není meta, že to musí skončit sedmičkou. Takže uvidíme, až to bude 107," culí se muž, který troubí na 7. kilometru, hodiny si nařizuje o 7 minut napřed a v telefonním čísle má šest sedmiček.


Mimochodem: víte, kolik let dělí dva Dlouhého bronzy z mistrovství Evropy? No jistě. Sedm.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze