Dostaveníčko šampionů elitních florbalových klubových soutěží je jakousi zmenšeninou fotbalové Ligy mistrů a Rytych s předsvědčením tvrdí: „Po mistrovství světa je to největší týmová trofej, na kterou se dá dosáhnout.“
Blonďák z Mokropsů, malé vísky u Černošic na Praze-západ, byl prvním Čechem, který se z Poháru mistrů mohl radovat. A dosud jediným. Před třemi a půl lety se stal šampionem šampionů s SSV Helsinky, když turnaj hostila Mladá Boleslav. „Bylo to paradoxní. Ve finále jsme hráli proti Tatranu Střešovice, takže všichni fandili proti nám. Ale stejně jsme dokázali vyhrát,“ říká šibalsky.
Za tři a půl roku se hodně změnilo a až se na přelomu září a října prestižní turnaj do Mladé Boleslavi vrátí, Rytych se naopak může spolehnout na fanouškovskou podporu v maximální míře.
Po letech v elitních ligách ve Finsku a Švédsku se Rytych před rokem a půl vrátil do Česka. Od léta chytá za Mladou Boleslav, která má zatím jako jediná díky pořadatelství jistou účast. „Ale zatím na Pohár mistrů nemyslím, je to hrozně daleko,“ připomíná.
Před Mladou Boleslaví do té doby stojí dvě jiné výzvy. Už dnes od 20 hodin hraje ve své hale proti pražskému Chodovu semifinále domácího poháru, který obhajuje. Velké ambice si dělá i v extralize, zatím je druhá a na jaře chce útočit na titul.
V takovém případě by klub nešel do Poháru mistrů jako pořadatel, ale coby český šampion. „Hrálo by se nám s příjemnějším pocitem,“ líbí se Rytychovi mistrovská myšlenka.
Přidá do paměti další nezapomenutelné pocity?
