A přesto takové věty od rychlostních kanoistů teď zněly.
Loni stříbrný a bronzový kanoista Martin Fuksa: „Medaile není cílem.“
Obhájce titulu Josef Dostál: „Umístění není důležité.“
A Lukáš Trefil, jeden z členů loni zlatého čtyřkajaku: „Zlato není úkolem číslo 1.“
Hlavní esa české výpravy vědí, že vrchol jejich medailového boje nepřichází nyní. Má přijít za rok, na olympiádě v Riu.
To však neznamená, že by v Miláně nebylo o co soutěžit. Naopak! „Tohle je nejdůležitější závod za čtyři roky,“ hlásí Martin Doktor, k němuž může současná generace vzhlížet – nejen že se zvládl na olympiádu opakovaně kvalifikovat, ale před 19 lety v Atlantě získal dvě zlata.
Fuksa, Dostál a spol. ho mohou napodobit; ale nejprve musí v Miláně zvládnout nemilosrdnou kvalifikační zkoušku. Právě mistrovství světa slouží jako hlavní možnost získat vstupenku do Ria. Pro čtyřkajak jde o šanci jedinou, ostatní kanoisté mají šanci ještě v dodatečné kvalifikaci příští rok v květnu v Duisburgu, kde však bude ve většině kategorií ve hře jen jedno místo.
Na takovou možnost ale zatím nikdo nemyslí. Všichni vědí, co je na kanále Idroscalo v sázce – a kvalifikačnímu úspěchu hodlají podřídit vše, klidně i medailový sen. „Chci v Miláně udělat jediný výsledek, a to být mezi nejlepšími šesti. Kdybych byl první, druhý, třetí, bylo by to lepší, ale když nebudu, nic se neděje, hlavní je pro mě vyjet místo na olympiádě,“ hlásí Fuksa.
To však neznamená, že by medaile z Milána byly pro Čechy nedosažitelné. Stačí vzpomenout na veleúspěšné loňské závody v Moskvě, kde Češi získali čtyři – a to ještě deblkanoisté Jaroslav Radoň a Filip Dvořák skončili pátí.
Právě na ně, Fuksu a čtyřkajak sází vedení výpravy nejvíc. „Tým je dobře připraven, vyloučené nejsou ani loňské výsledky z říše snů, nicméně v tak vyrovnané konkurenci mohou rozhodovat maličkosti jako los soupeřů a drah pro semifinále nebo finále, směr větru, vlny, desetinky na cílové pásce...“ vypočítával reprezentační trenér Pavel Hottmar. „Spokojen bych byl se dvěma medailemi v olympijských disciplínách a sedmi místy pro Rio.“
Kvalifikační kritéria jsou však přísná. Třeba Radoň s Dvořákem musí v nabité konkurenci skončit do šestého místa, totéž Fuksa.
Začne čtyřkajak znovu vítězit?
A mimořádná zkouška nervů čeká na čtyřkajak, který má v Miláně jedinou kvalifikační šanci. „Je to možná těžší závod než olympiáda,“ tuší zadák Jan Štěrba. „Přijde mi nešťastné, že je šance jen jedna – a není to třeba jako v atletice, kde jsou limity, které se dají plnit na různých mítincích.“
Úspěch čtyřkajaku je přitom pro Česko klíčový, neboť otevírá možnost startu i v dalších kajakářských disciplínách v Riu. Na olympiádu se kvalifikuje deset čtyřkajaků ze čtyř kontinentů, Češi tak musí skončit nejspíš do sedmého místa.
To by neměl být problém, vždyť čtyřkajak byl tři roky spolehlivým strojem na medaile. Až v červnu na Evropských hrách v Baku se zasekl, dojel čtvrtý, ale Štěrba říká: „Když chcete vyhrávat, musíte občas prohrát. Asi to byl dobrý impulz.“
V Miláně by on, stejně jako Fuksa, Dostál a další, přijal i dílčí prohru – pokud by v sobě nesla šanci na olympijskou odvetu.
