Řídit prototypy vyžaduje vyježděnost, aerodynamika vozů umožňuje vysoké rychlosti - rekordem jsou 404 km/h. Pro bývalé, zkušené jezdce lákadlo. "Jenže je to pořád automobilový sport, kde musíte počítat s rizikem," pravil trojnásobný mistr světa Niki Lauda, který se po prvním skončení kariéry v roce 1979 vrátil do formule 1 ještě na sezony 1982-85.
A poté si vášeň pro volant ještě dlouho ukájel jako pilot ve vlastní letecké společnosti. Ve vozech podobných Alboretovu zahynuli například němečtí piloti formule 1 Rolf Stommelen (1983), Manfred Winkelhock (1985) a Stefan Bellof (1985).
Oblíbeným "odkladištěm" vysloužilců formule 1 je americká formule CART. Našel se v ní také Emerson Fittipaldi, mistr světa 1972 a 1974. Když se neprosadil s vlastním týmem v F1, věnoval se svým pomerančovým hájům v Brazílii. Ale nedalo mu to a v roce 1984 nastoupil v CART. Celou sérii Fittipaldi jednou vyhrál a dvakrát zvítězil i ve slavných 500 mil Indianapolis. V roce 1996 si však při havárii zlomil obratle. "Bylo to boží znamení, abych skončil, a já je poslechl," řekl tehdy Fittipaldi.
Ani vážná letecká havárie nepřiměla přibrzdit Alessandra Naniniho. Populární Ital přišel při nehodě vrtulníku o ruku, kterou mu však lékaři přišili, a bývalý jezdec Benettonu dodnes závodí na okruzích v cestovních vozech. Jiní jezdci se přidrželi u formule 1 jako bossové v zákulisí.
Vítěz rekordního počtu 51 Velkých cen Alain Prost provozuje vlastní, nepříliš úspěšný tým. Rakušan Gerhard Berger se od kariéry jezdce McLarenu, Ferrari a Benettonu dostal k pozici sportovního ředitele BMW, která dodává motory týmu Williams. A třeba finský exmistr světa Keke Rosberg dělá manažera Mikovi Häkkinenovi.
Práce televizního komentátora a manažera formule 1 však neuspokojovala Brita Martina Brundlea. Naposledy jel v roce 1996 za Jordan, v němž přestál bez úhony hrůzný let vzduchem na Velké ceně Austrálie. Letos se po roce závodního půstu vrací - ve 42 letech trénuje na závod v Le Mans.
