Trenér Novák vám před chvílí předpovídal, že vy sama můžete v Pchjongčchangu získat i čtyři olympijské medaile. Co takové prognóze říkáte, Martino?
Na jednu stranu jsem hrozně ráda, že mi tak věří, protože trenér se ve svých prognózách moc neplete. Na druhou stranu mi přijde, že dneska si dal opravdu hodně vtipně kaše.
Vrcholy sezony Martiny Sáblíkové10.-12. 11. |
Jaké jsou tedy vaše ambice?
Zatím se cítím dobře. Uvidíme, jak to bude vypadat po prvních čtyřech kolech Světového poháru. Bude to navíc letos hodně náročné i s cestováním. A co se týče těch olympijských medailí... Jak říkám před každou sezonou, doufám, že se nevrátím domů s prázdnou. A kdyby nakonec byly dohromady dvě nebo tři medaile pro Českou republiku, bylo by to super.
Kouč soudí, že na ni můžete dosáhnout v každé ze čtyř individuálních disciplin, v nichž byste se mohla v Pchjongčchangu postavit na start. Tedy na 1500, 3000, 5000 metrů a v hromadném závodě.
V každé disciplíně určitě ne. Samozřejmě vím, že na těch dvou delších tratích šance je. Vždycky je tam ale nejméně deset holek, které se o ně mohou reálně poprat. Je to jeden jediný závod, který vám musí vyjít. Tím je to těžší, není to Světový pohár.
Jak to bude s vámi a hromadným závodem, ve kterém jste v minulosti dokázala už i vyhrát pohárové klání, ale v minulé sezoně jste se mu příliš nevěnovala?
Nějaký bych v rámci Světového poháru absolvovat chtěla, ale uvidíme, jak se vše povede skloubit. (Novák: Když dají organizátoři proti sobě v jeden den poháru hromaďák a patnáctistovku, je to vražedné.) Navíc v poslední době se při hromadném závodě při větším počtu startujících začaly jezdit už i rozjížďky, což je zase další start navíc.
Máte za sebou první přípravné závody v Inzellu, vedete světové tabulky na 3000 metrů a zajela jste i dvě velmi dobré patnáctistovky. Přesto, nakolik ovlivnilo přípravu na sezonu předchozí zranění kolenních vazů?
Ze začátku to bylo hodně náročné, nemohla jsem dělat žádná skoková cvičení a byla z toho rozčarovaná. Jen jsem se dívala, jezdila na kole, občas na kolečkových bruslích. Poslední tři měsíce už je to naštěstí s kolenem v pohodě, za což jsem hodně ráda. Hlavně na ledě necítím žádnou bolest. Každopádně pro mě bylo překvapením, jak jsem zajela v kontrolních závodech, když jsem předtím nemohla trénovat vše.
PŘÍPRAVA. Martina Sáblíková před penzionem při soustředění v německém Inzellu.
Za dva týdny začne Světový pohár. Už jste celá natěšená?
No, někdy mi přijde, že to všechno až moc letí. Každým rokem mi příprava utíká rychleji. Klidně bych si ještě měsíc počkala, ale je to takhle.
V sobotu máte od prezidenta Zemana obdržet státní vyznamenání. Co vás čeká pak?
Teď budeme čtyři až pět dní bez ledu, pak se přesuneme nakrátko do Collalba a do Inzellu a odtud už na první svěťák do Heerenveenu. A až se potom vrátím z prvních čtyř kol svěťáku domů, bude najednou půlka prosince a já si uvědomím, že na přípravu na olympiádu mám poslední měsíc. Je to dost stresující. Ale na druhou stranu, až vletím do toho pohárového kolotoče, možná to bude lepší než takovéhle čekání.
ZLATÁ. Na budoucí olympijské dráze v Koreji se letos stala mistryní světa na 5000 metrů.
V čem je největší rozdíl mezi Martinou Sáblíkovou před její první olympiádou a Martinou Sáblíkovou dnes?
Neřekla bych, že jsem klidnější, spíš naopak. Připadá mi, že to čím dál tím hůř nesu. Pozoruji, jak se kolem mě střídá hodně lidí. Někdo skončí s kariérou, místo nich přicházejí jiní. Rozhodují malinké rozdíly, setinky. Některé Nizozemky, které budou jezdit na Světových pohárech, na olympiádě ani být nemusí, může tam být někdo jiný. Pak si říkám: Aha, ty, co nejsou na svěťácích, se místo toho třeba připravují ve vysokohorském prostředí, mohou být i odpočatější a já s nimi pak mám bojovat. I z toho ta nervozita pramení.
