Zatímco první triumf ve Světovém poháru oslavovala před domácími fanoušky Antoinette de Jongová, v českém táboře k juchání nebyl důvod. Třicetiletá rychlobruslařka si sice plácla s trenérem Petrem Novákem, ale radost ze sedmého místa na úvod sezony mít nemohla.
Žena, která už na olympijských hrách získala tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili, má být největší olympijskou nadějí českého týmu v jihokorejském Pchjongčchangu za necelé tři měsíce.
A s velkou pravděpodobností jí také bude. Ale takhle ta sezona přece začít neměla.
Začátkem roku pojedenácté v řadě ovládla Světový pohár na dlouhých tratích. Přidala zlato na světovém šampionátu na pětikilometrové trati a stala se vicemistryní světa i Evropy v rychlobruslařském víceboji.
"Pořád mě ještě nepustila bolest zad která mě trápila už během přípravy. Bylo to pro mě utrpení od začátku až do konce. Ale věřím v lepší zítřky. Doslova." |
Plán této zimy byl jasný: vše podřídit hrám v Jižní Koreji. I přípravu, v níž si dopřála netradičně dlouhé volno, aby doléčila namožená záda a přetížené koleno. Povedlo se, do sezony vlétla v Inzellu, kde začala vládnout světovým tabulkám na tříkilometrové trati.
I proto tak vyhlížela start Světového poháru. Chtěla všem ukázat, jak úžasnou má zase formu. „Ať už to začne,“ přála si.
Před pár dny už však krotila emoce: „Ještě mě nepustila bolest zad z přípravy. Když budu mezi osmi nejlepšími, budu ráda.“ Trenér Novák jí předpovídal časy, které by v hale Thialf mohla jet, sama však netušila, co od sebe může čekat. Necítila se totiž nejlépe.
Kdo viděl Sáblíkovou v sobotním závodu na 1 500 metrů, ve kterém dojela až sedmnáctá, tomu muselo být jasné, že něco není v pořádku.
„Chodili za ní lidé a říkali: To nejsi ty. A ona jim odpovídala: Ne, cítím se slabě, jako kdyby na mě něco lezlo. Neměla vůbec chuť k jídlu,“ popisoval Novák. „Proto patnáctistovka dopadla tak, jak dopadla.“
„Bylo to pro mě utrpení od začátku až do konce. Hrozně mě bolely nohy. Ale věřím v lepší zítřky. Doslova,“ napsala svým fanouškům krátký vzkaz na Facebook.
S novináři v sobotu nemluvila. Nebylo také o čem. Dokonce zvažovala, že nedělní start na tři kilometry vynechá.
„Vážně jsme o tom přemýšleli, po sobotě to vypadalo, že závod ani nedojede. Ale nakonec jsme to zkusili a bylo to dobře,“ přemýšlí Novák.
Byť to bylo poprvé od března 2014, kdy česká rychlobruslařka nestála na této trati na stupních vítězů, Novák se snažil hledat pozitiva. „Všichni viděli, že tohle nebyla Martina, přesto ztratila jen dvě vteřiny na vítězku, což není katastrofa. Můžeme být v klidu,“ přesvědčoval.
Hned začal plánovat, jak spolu dnes z Nizozemska odletí na skok do Prahy, kde Sáblíkové lékaři preventivně vezmou krev, aby vyloučili vážnější onemocnění, než opět zamíří zpátky na sever do Stavangeru na druhý díl Světového poháru.
Už tam se ukáže, nakolik vážné onemocnění to bylo.
„V sobotu jsem byl vyděšený, v neděli už ne. Až si Martina zase pojede to svoje, bude zase první,“ věří Novák.
Vždyť ty hlavní závody se pojedou až za tři měsíce v Koreji.
