Už roku 1919 nechal Henri Desgrange, ředitel Tour de France, obléci lídra závodu do žlutého trikotu, podle barvy pořádajícího listu L’Auto. Jenže Gazzetta dello Sport, majitel Gira, vycházela na papíře růžovém. A tak když Italové napodobili Francouze, představili světu i maglia rosa.
Leandro Guerra, svalnatý a pohledný mladík, kterého milovaly snad všechny italské hospodyňky a jenž byl i oblíbencem Mussoliniho, poté ovládl 1. etapu a najednou se navlékal do růžové. Zvláštní pohled. Přesto Il Duce ustoupil. Cyklistika byla tehdy v Itálii sportem číslo 1, ještě před fotbalem, a Mussolini si nechtěl zavdat tím, že bude nařizovat organizátorům tolik populárního Gira. Aspoň jedno si však prosadil: na ramenou maglia rosa bude falangistická vlajka. S jařmem, symbolem zemědělství, a se šípy, symbolem války.
Zprvu to byl dres prokletý. Guerru se v něm na trati 9. etapy pokusil políbit opilý fanoušek, srazil ho k zemi a cyklistu vezli do nemocnice. Slavný Alfrendo Binda v růžovém dresu upadl při sprintu a musel odstoupit také. Přesto se trikot už brzy stal snem tisíců cyklistů.
"Když ho oblékáte, cítíte jen obrovskou hrdost," říká Ivan Basso, dvojnásobný vítěz Gira, letos utrápený, nemluvný a patrně i loučící se. Paolo Barbieri, mluvčí Bassova týmu Cannondale, dodává: "Maglia rosa změnil pohled Italů na růžovou barvu. Teď ji tu každý miluje."
Když Vito Taccone na Giru 1966 poprvé růžový dres oblékl, s dojetím prohlásil: "A zítra už mohu zemřít s radostí." Eddy Merckx jej držel nejdéle, celkem 78 dní. Zatímco však barva zůstávala, dres se stále měnil. "Každý rok je jeho design jiný," sděluje Paola Santiniová, majitelka firmy Santini SMS, která jej navrhuje i vyrábí.
Od roku 1951 na dresu přibyly názvy sponzorů a knoflíky nahradil zip. V roce 1971 zmizely přední kapsy, za dalších šest let začaly být dresy z akrylu a roku 1989 z polyesteru. Letošní maglia rosa navrhl poprvé Fergus Niland, 31letý rodák z Irska. Design připravil v říjnu, v lednu byl schválen, v únoru začala výroba. "Tím, že jsem za něj odpovědný, jsem spolutvůrcem cyklistické historie," pyšně teď tvrdí.
SETKÁNÍ HVĚZD. Takto v roce 2008 pomáhal do růžového dresu Albertu Contandorovi legendární Eddy Merckx, který dres pro nejlepšího závodníka Gira držel rekordních 78 dní.
Celkem jich firma Santini vyrobila letos pro potřeby organizátorů 200, na každý den je připraven jeden z každé velikosti, navíc jsou k dispozici celorůžové časovkářské kombinézy. Dalších 10 tisíc dresů jde do volného prodeje. V cíli i na startech etap pořídíte dokonalou kopii maglia rosa za 120 eur.
Hodnota originálu, který obléká nejlepší cyklista v pelotonu, je ovšem nevyčíslitelná.
Teprve v sezoně 1950 jej poprvé v cíli poslední etapy získal Neital, švýcarský jezdec Hugo Koblet. A až při ročníku 1988 se Andy Hampsten stal prvním šampionem ze zámoří.
V Hradci Králové se dnes nachází jediný maglia rosa, který v pelotonu Gira oblékal český cyklista. Jan Hruška jej před 14 lety nosil po prologu jediný den. "Jedenáct let pak jen ležel v banánové krabici, než jsem si ho nechal zarámovat," vypráví. "Čím déle ho mám, tím víc si ho vážím. V šedesáti asi kolem něj budu chodit jako kolem svatého obrázku."
