Na jihochicagskou střední školu Simeon Career Academy chodíval i svého času největší talent země Benji Wilson, který se však ve špatný den čtyřiaosmdesátého roku namotal do rozepře s výrostky, z nichž jeden na něj dvakrát vystřelil z pistole. Sedmnáctiletá hvězda, která dovedla Simeon k prvnímu státnímu titulu, na úsvitu posledního roku na škole těžkým vnitřním zraněním podlehla.
Pár let nato na Wilsonovu počest pojmenovali novou školní tělocvičnu a jeho číslo 25 vždy směl nosit jen nejlepší hráč týmu. Jednou to byl i jistý Derrick Rose, později nejužitečnější hráč NBA v dresu chicagských Bulls.
Na Simeonu exceloval i Jabari Parker, dvojka draftu NBA 2014, který se nyní po těžkém zranění vrací do akce u Milwaukee Bucks.
A spolu s ním tu působili i dva muži, kteří dnes hrají v nejvyšší české soutěži. Pardubická posila Brandon Spearman a Russell Woods, letošní nováček v dresu Nové huti Ostrava, který je aktuálně jejím druhým nejužitečnějším hráčem.
Jako bonus se Woods v lednu stal i nejatraktivněji hrajícím borcem české ligy, když podle hodnocení Kooperativa Faktoru, speciální statistiky posuzující diváckost hry, měl nejvyšší průměr 6,6. To není vůbec špatná vizitka pro chlapíka, který dlouho nebral podkošový sport vážně. Jenže v tom prostředí, co zavazuje…
„Jo, vyrůstal jsem v místě, kde spousta lidí basket milovala, a podporovali mě i mou rodinu. A jak jsem rostl a zlepšoval se, řekl jsem si, že jestli chci něco dokázat, být první z rodiny, kdo se dostane na univerzitu a bude mít šanci na vzdělání zdarma díky basketu, a budu tak schopen udělat i něco pro svoje nejbližší, tak tohle je moje šance. Byla to pro mě motivace, abych se dostal na úroveň některých kamarádů, co už hráli hodně dobře,“ vyznává se Woods, který za sebou podle všeho má tvrdou školu života. A mimochodem - i on v Ostravě nosí kultovní pětadvacítku ze Simeonu.
Přechod z téměř třímilionové metropole státu Illinois do desetinové Ostravy by se na pohled mohl zdát jako velký skok. Podkošový hráč NH to ale i jako nováček po univerzitě zvládl bez větších obtíží. „I Chicago je velké průmyslové město a podobné je počasí, které je teď tady chladné jako v Chicagu,“ říká na adresu svého rodiště, jemuž se přezdívá Windy City, Větrné město.
Největším oříškem tak pro novice na starém kontinentu bylo dorozumívání. „Za dobu, co jsem tady, mi už ale lidi začali rozumět o něco líp a i já se naučil pár slov česky,“ pochvaluje si.
A když navíc bydlí ani ne pět minut od proslulé Stodolní ulice a k ruce má kvalitního českého průvodce, jímž je spoluhráč Michael Medvecký, hned se všechno zdá o stupeň snazší.
„Do Stodolní chodívám dost často, dá se tam dobře najíst. A pokud jde o kluby, hraje se tu trochu jiná hudba než u nás, ale jedno místo mi tu bary v Chicagu docela připomíná. Hrají tam americkou hudbu a líbí se mi tam. Hodně vyrážím ven s Michalem, se kterým trávím spoustu času. Přechod z Ameriky jsem měl díky němu o hodně snazší a dost jsem toho o Ostravě i Česku dozvěděl,“ říká 203 vysoký basketbalista, který až o Vánocích vyrazil i do Prahy.
Vzhledem k tomu, že v třísettisícové Ostravě zatím nenarazil na jiné krajany než na ty ze svého týmu, ocení Woods prý až nečekaně přátelskou interakci s místní populací. „Baví mě tu být v kontaktu s lidmi, kteří mě ani neznají a chtějí si jen promluvit a něco se o mně dozvědět. Anebo jen pozdravit. To by moc lidí v Americe neudělalo.“
Našly se ovšem i takové situace, které potenciálně hrozily nepříjemnostmi, případně dokonce katastrofou. Jako třeba hned na začátku české mise, když spolubydlící Patrick Johnson, tehdy testovaný jako posila na rozehru, nechal před odchodem na zápas zapnutý plyn. „Nakonec to ale dopadlo dobře. Po zápase za mnou z klubu přijeli dělat rozhovor a včas to vypnuli,“ ocenil Woods, jejž nedávno potkala ještě docela jiná lapálie.
„Stalo se, že někdo zvenku přišel do našeho pokoje a ukradl nám boty na basket. Nikdo tu zrovna nebyl, protože jsme měli trénink. Za dva dny se ale ozvala policie, která toho chlápka našla někde ve městě,“ popsal Woods rychlou práci policejních složek ve městě.
Akce Russella Woodse v dresu Ostravy:
Od ligové All-Star Game už má ale docela jiné starosti. Od Alexandra Madsena z USK, který vede aktuální pořadí, se dozvěděl podrobnosti o Kooperativa Faktoru, kde sám drží druhou pozici právě za finským mladíkem.
„Od té doby se tím zabývám vážně,“ podotkl třiadvacetiletý Woods, kterému však soupeř z USK neodhalil jednou zásadní informaci - že za celkové vítězství ve Faktoru by získal 50 tisíc korun.
„Jasně, že teď za smečemi půjdu víc, ale je to moje hra a snažím se o tyhle kousky každý zápas, protože je to důležitá součást basketu. Nemrzí mě, že jsem o těch prize money nevěděl dřív, protože bych se na to moc zaměřoval a tlačil se do toho,“ přiznává schopný dunker, který však dosud v žádné soutěži ve smečování neúčinkoval. „Spíš jsem cítil, že s přibývajícími roky ztrácím trochu výskok. Jsem typ zápasového smečaře, ale kdyby se někdy naskytla šance na soutěž, šel bych do toho.“
