Nejen proto, že Rusce je teprve 20 let. Říká se jí "nová Hingisová". Postavou i hrou připomíná Čechošvýcarku v dobách největší slávy. Copatý střízlík, malá a hubená. Míry 170 centimetrů, 58 kilogramů. Hrubou silou soupeřky neporazí.
"Ale hlavou ano. Nemám smrtící silácké údery, zato mám mozek. Tak se snažím hrát chytře," povídá. Pozor, v Moskvě studuje univerzitu. Neobvyklý jev v dnešním profitenise.
Do sezony vstupovala Čakvetadzeová třináctá, pak vyhrála čtyři turnaje, postoupila do semifinále US Open a rázem je sedmá. Dívka na vzestupu.
Platí pro ni: čím starší, tím přemýšlivější.
"Když jsem byla juniorka, bezhlavě jsem mlátila do míčku a nevyhrála žádný pořádný zápas," připomíná. Zato teď? Extrémně koncentrovaná, nekazí, proměňuje zápasy v šachové partie.
"Když nejsem tak velká jako jiné tenistky, snažím se najít v jejich hře slabiny a využít je."
Ostřížím zrakem pozoruje raketu i obličej soupeřky, přichystaná využít každého náznaku chyby. A její slabiny? Jistě, horší servis.
"Taky záliba v rychlých autech. Ferrari je můj sen." Prozradí i slabost na čokolády, ale ta na kilech Čakvetadzeové není znát.
Vlastně je stále ještě trochu teenagerkou. "Miluju nákupy. Miluju růže. Miluju klenoty. A Johnny Depp je podle mě nejlepší herec v Hollywoodu," rozpovídá se.
Před zápasy si pouští do sluchátek skupinu Prodigy, tvrdou elektronickou hudbu.
V dětství naopak hrála na piano.
"Jen do chvíle, než mě maminka zavedla do tenisového klubu. Tím byly kostky vrženy," říká. Tím také maminka splnila svoji hlavní rodičovskou úlohu v Annině kariéře.
Otěže pak převzal otec Džambuli, který ji doprovází po turnajích. Zato přítel ji zatím žádný nedoprovází. "Nemám nikoho," prozradila letos na US Open. Nezdálo se však, že by jí to kdovíjak vadilo. Zatím.
 Anna Čakvetadzeová ve vítězném čtvrtfinále. |
