Ještě před pár lety udivoval tím, že skákal při závodech a exhibicích. Jenže před sedmi roky si při jízdě na kolečkových bruslích zlomil nohu v kotníku. Bylo mu sedmdesát!
„Tehdy jsem si řekl, že se musím víc šetřit - doktoři mě totiž vystrašili, že ta zlomenina špatně srostla. Dal jsem tomu čas a zkusil to až loni, jednou v jablonecké a pak v pražské hale. Jenže jsem neměl správně tvrdou tyč - byl jsem dostatečně vysoko, ale oblouky byly krátké. Věk mi nepřekáží, trénuju jen lehce - nic se nemá přehánět, stačí když to vyladím,“ předsevzal si.
Kdo je Rudolf TomášekBývalý skokan o tyči (nar. 11. 8. 1937). Je považovaný za průkopníka této disciplíny v republice, jeho jméno se dostalo i do křížovek. Jako první tyčkař v tehdejším Československu překonal hranici 5 metrů (1964). Byl to jeho patnáctý čs. rekord, v roce 1959 začal měnit tabulky na výšce 436 cm. Reprezentoval v letech 1958 - 1971, zúčastnil se OH v Římě 1960 (8. místo) a v Tokiu 1964 (6. místo). Je jediný tyčkař, který se do finále her probojoval s rozdílnými tyčemi - v Římě to byla ocel, v Tokiu laminát. Na ME 1962 vybojoval stříbrnou medaili, stejně jako na Evropských halových hrách (dnes halové ME) v roce 1966. |
Jeho poslední československý rekord rovných pět metrů se datuje k roku 1964, ale někdejší reprezentant a dvojnásobný olympionik si není jistý, jestli by si s tehdejší formou troufl na současné tyčkaře, kteří zvládají i o metr víc.
„V hale jsem skočil i 503, ale těžko bych si s pěti metry troufl na závody, kde je základní výška 520. Na druhé straně je pravda, že jsem zachytil vývoj, když se z kovových tyčí přecházelo na laminát,“ přibližuje Tomášek, podle něhož je velmi důležitý úchop.
„Já si ho i při kovové tyči postupně zvyšoval až o metr, a skákal jsem o 90 centimetrů víc, než byl můj úchop. Ke konci kariéry jsem se dostal na úchop na 450, takže teoreticky bych měl skočit 540, že? Evropský rekord byl tehdy 510, ale už jsem na to nestačil, přece jen už jsem byl starší. A jestli bych si troufl... Začali se prosazovat vysocí a rychlí kluci, takže nevím,“ krčí rameny.
Začínali na bambusu
K myšlence znovu si zaskákat na bambusové tyči, s níž kdysi začínal, přistupuje se vší vážností.
„Bambus měl nevýhodu, že když vyschnul, tak praskal. Západní tyčkaři dostávali dodávky čerstvých tyčí, ale o tom jsme si mohli nechat jen zdát. Světový rekord na bambusu byl asi 480 centimetrů, my jako kluci skákali dva metry. Rozběh a odraz bych teď asi zvládnul, ale jestli bych bambus ohnul... Možná bych vypadal jako když převozník drží bidlo,“ usmívá se.
Naposledy skákal při závodě v roce 2007, v sedmdesáti letech, těsně před zmíněnou zlomeninou kotníku. „Bylo to při Kutnohorské laťce. Skočil jsem 311 centimetrů čili československý rekord nad sedmdesát let. Bohužel mi nevyšel pokus o nový světový rekord na 331 centimetrech,“ zalituje i dnes.
Báječný paragliding
Žije se synem na kopci Zvičina u Jičína, kde se už přes dvacet let věnuje také paraglidingu. Což moc nejde dohromady s jeho záměrem poslední doby, tedy spíše se šetřit.
„Jenže paragliding je báječný - složíte zkoušky, něco se vám může stát jen vlastní chybou. V paraglidingu jsem inspektor provozu, navíc pořádám kurzy, takže si i vydělám. No, spíš jsem si vydělal. Ono se tam u nás v posledních letech hodně pokazilo počasí, je silný vítr a podobně, takže se nedá létat. Moje škola létání tedy funguje, ale mám jednoho nebo dva žáky za rok. A když se někdy udělá termika, tak ve čtyři hodiny skončí a zem se neprohřeje,“ mrzí jej.
Naposledy si zalétal před dvěma měsíci. „Už se to začíná podobat mému skákání o tyči, že? Ale buďte v klidu - pořád si myslím, že můžu lítat a skákat o tyči i kvůli mému přístupu. To znamená, že se nic nepřehání a už vůbec ne snaha podávat výkony za každou cenu,“ má jasno.
