Nejzkušenějšího jezdce historie formule 1 čeká v sezoně 2010 jeho třístá Velké cena. Žádný jiný pilot se nepostavil na start tolika závodů Grand prix. A je dost dobře možné, že se to už nikdy žádnému nepodaří.
Co vás stále drží ve formuli 1?
Tak za prvé mě to baví, a mám štěstí, že to moje rodina chápe. A za druhé chci vyhrávat. Hrozně moc toužím po dalším vítězství a nikdy jsem se nevzdal myšlenky na titul mistra světa.
Vraťmě se do roku 1994. Tam jste v trénincích málem přišel o život. O dva dny později, když jste ležel v nemocnici, zahynul na dráze váš vzor Senna. Napadlo vás tehdy, že vydržíte v F1 tak dlouho?
Tak to mě ani náhodou nenapadlo (smích). Ale vážně, dnes bych po takové havárii okamžitě končil. A také bych se dva roky léčil. Jenže tenkrát mně bylo něco přes dvacet. Ani jsem si to moc nebral. Hned jsem chtěl zase závodit.
A když se stala ta strašná nehoda Ayrtonovi?
To bylo horší. To se nemělo stát. Ale jednou jsem řekl, že o tom nechci mluvit. A to platí pořád. Konec.
Jak vám bylo před dvěma lety, kdy vás nechtěla Honda, jiné angažmá jste nesehnal a vypadalo to, že končíte?
Mně nebylo špatně. Možná jsem byl jediný na celém světě, kdo tomu věřil, ale byl jsem přesvědčen, že budu pokračovat v F1. Vlastně jsem nebyl jediný, moje žena Silvana věřila se mnou.
Rubens Barrichello
Rubens Barrichello
Poté jste měl štěstí, že Brawn potřeboval zkušeného pilota a zrušil dohodu s mladým Sennou...
Možná měl. Ale to patří k věci. A souvisí to s tím, že jsem stále věřil a připravoval se, jako kdybych měl smlouvu v kapse. A potom jsem ukázal všem, co mě nechtěli, že udělali velkou chybu.
Nemrzí vás, že jste vysněný titul minulý rok nezískal, když jste měl tak dobré auto?
Mrzí. Ale z počátku jsem hledal s autem a týmem společnou řeč. Když si potom všechno sedlo a já začal vyhrávat, měl už Jenson příliš velký náskok.
Z počátku letošního roku se zdálo, že se už nikdy na přední příčky nevrátíte. Ale v posledních dvou závodech moc nechybělo, a byl jste na stupních vítězů...
Zlepšujeme auto závod od závodu. Máme vynikající základ a teď ho dolaďujeme a pracujeme na detailech. Stupně vítězů jsou zcela reálné, a ani bych se moc nedivil, kdyby to bylo už tady na Hockenheimu.
V osmatřiceti letech jste nováčkem ve Williamsu. Veterán v týmu veteránů F1. Sedli jste si?
Zcela. Úplně. Jsem tady šťastný. Je to tým plný zkušených bojovníků, kteří chtějí stejně jako já za každou cenu vyhrávat a udělají pro to všechno. Lidé zde si okamžitě získali můj obrovský respekt. Williams není tým, je to instituce.
Ale Frank Williams a Patrick Head (spolumajitel a technický šéf stáje) vždy dávali přednost jezdeckým tvrďákům, suverénním a arogantním jezdcům, jako byl třeba Alan Jones...
Z čeho jste usoudil, že nejsem tvrďák?
