Mandlíková je jednou z nejvýraznějších českých tenistek v historii. Od roku 1988 má i australské občanství. Momentálně žije na Floridě, teď ale pár dní pobývá v Praze. I proto dorazila do diskusního pořadu Rozstřel.
Do studia přišla dobře naladěná. Do řeči se jí pletla anglická slovíčka. Skoro tři čtvrtě hodiny vydržela legendární hráčka minulosti mluvit o nejrůznějších tématech a začala aktualitou z Paříže.
„Miluju Barbaru (Strýcovu) kvůli emocím. Tam se pokaždé něco děje.“ |
„Na Karolínu Plíškovou jsem se dívala, hrála výborně. Ve třetím setu se měla podle mého názoru snažit víc zabíjet,“ řekla Mandlíková o české semifinalistce Roland Garros.
„Určitě na to má, aby byla světovou jedničkou. Ale není to tak jednoduché. Nemluvila bych o tom, jestli jí něco chybí. Stát se první hráčkou na světě, je jedna věc, pak se tam udržet, je věc druhá. Kerberová měla problémy potvrdit, že na trůn patří,“ připomněla.
Mandlíková ocenila také pařížský návrat Petry Kvitové.
„Byla jsem nadšená, že se jí to povedlo. Něco podobného se stalo Monice Selešové v Hamburku, a ta se s tím nikdy psychicky nevyrovnala. Petra vypadá super, uvolněně. Je neuvěřitelné, že se dokázala vrátit.“
Na dotaz moderátora Martina Moravce, jestli by si vsadila na vítězství Kvitové ve Wimbledonu, odpověděla rozhodně. „Určitě bych si vsadila, ale záleželo by kolik,“ rozesmála se.
Mandlíková patřila ve své době mezi nejlepší hráčky světa, v singlovém žebříčku WTA nejvýše vyšplhala na třetí místo. Sama podobně jako Kvitová s Plíškovou byla blízko postu světové jedničky.
„Grandslamy byly víc, než když jste první na světě. Zapíšete se do historie,“ myslí si Mandlíková.
Ve dvouhře dobyla československá reprezentantka čtyři grandslamové tituly (Australian Open 1980 a 1987; Roland Garros 1981; US Open 1985), dvakrát byla ve finále Wimbledonu (1981, 1985) a dvakrát prohrála finále na US Open (1980, 1982). Ve čtyřhře uspěla na US Open v roce 1989 společně s Martinou Navrátilovou.
Mandlíková trénovala Janu Novotnou, kterou přivedla k titulům z Wimbledonu 1998 a z Turnaje mistryň 1997.
Na 36 let starý titul z Paříže zavzpomínala při krátkém klípku. „Grandslamy se nikdy neomrzí,“ podotkla. „Bylo to trochu překvapení, nepředpokládalo se, že s moji hrou vyhraju French Open, spíš Wimbledon. Ale nemrzí mě to. Když ho vyhrála Jana, tak jsem byla pyšná. Měla jsem satisfakci. Někdy to tak je prostě, že nějaký turnaj nikdy nevyhrajete. Důležité je, že se můžu podívat do zrcadla a vědět, že jsem tenisu dala všechno.“
Mandlíková v Rozstřelu promluvila rovněž...
... o rozdílných odměnách pro muže a ženy. „Na grandslamu bych to nechala, jinde by měli muži dostávat víc.“
... návrhu Matse Wilandera, aby ženy hrály také na tři vítězné sety. „Osobně si myslím, že by to zvládly.“
... o hlasitých projevech na kurtu. „Někdy je to moc. Někdy to dělají schválně, takticky. Myslím, že by na to mělo být nějaké pravidlo. Měli by to vědět už odmalička.“
... o udělování divokých karet dopingové hříšnice Marie Šarapovové. „Jako hráčka a trenérka bych byla proti, není to fér. Ale z byznysového hlediska přiláká sponzory a diváky.“
„Tenisoví rodiče jsou blázni z osmdesáti procent, národnosti z východu se snaží přes to dítě přijít k lehkým penězům, proto to dítě tlačí. Zažila jsem facku i nakopnutí, pak vidíte, že to dítě šidí, aby vyhrálo. Tohle byl pro mě jako mámu nejhorší pocit.“ |
Mandlíková vzpomínala, jak její máma nervózně kouřila při jejím triumfu na Roland Garros 1981, jak malou Hanku táta musel v tréninku brzdit a jak byla v Kanadě přemlouvána k emigraci.
Mandlíková je matkou patnáctiletých dvojčat Elisabeth Hany a Marka Viléma, obě děti hrají tenis a z Mandlíkové je momentálně „tenisová máma“ na plný úvazek. Dvojčata sice mají svého trenéra, Mandlíková ale s dětmi objíždí svět. Teď hrají turnaje v Evropě.
„Tenis je baví, to je nejdůležitější. Mají svou hlavu, já byla taky tvrdohlavá, geny se přesouvají. Táta musel za trenérem, já bych na něj začala štěkat. Já to dělám podobně. Prožívám zápasy velice nervózně. Z pozice rodiče jsou utkání úplně nejhorší. Mareček má po mně dobrou hlavu, Elinka má zase lepší hlavu,“ popisovala pyšně Mandlíková. „Rozmlouvat jim určitě nic nebudu, řeknu jim: Podívejte se, musíte si uvědomit, že je teď období, kdy tomu tenisu dáváte maximum. Já neměla život, žádný rande, plesy, kariéru jsem ukončila ve 29 letech a pak jsem začala žít.“
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
