Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Cesta 9c je na hranici mých možností, přiznal lezec Ondra v Rozstřelu

11 2017
V neděli odpoledne zažil Adam Ondra další velký moment své kariéry - znovu posunul hranice sportovního lezení. V norském Flatangeru vylezl nejtěžší cestu světa, a zavedl tak nový stupeň obtížnosti 9c. „Tahle cesta je na hranici mých možností,“ přiznal čtyřiadvacetiletý Ondra v diskuzním pořadu Rozstřel na iDNES.tv.

Adam Ondra je klasickým nezmarem. Jen stěží se spokojí s tím, co už dokázal, jakou metu už dobyl. Chce víc a víc.

Ostatně, ve svém oboru je nejenom hvězdou, on je nejlepší na světě! Koneckonců, když v neděli odpoledne v norském Flatangeru zdolal po stovkách pokusů 40metrovou jeskynní stěnu, kterou ohodnotil úrovní 9c, byl prvním, komu se tu podařilo.

„Do Norska jsem se vracel hned sedmkrát,“ vypočítal v Rozstřelu. „Postupně jsem byl lepší a lepší. Moje mysl i tělo znají cestu líp, mám ji rozpitvanou do nejmenších detailů. Pak už lezu na autopilota,“ dodal.

Pracovně si tuto stěnu nejprve pojmenoval „Project Hard“, ale po pár dnech po úspěchu už název našel: „Silence 9c“. Proč zrovna Silence?

Možná jste viděli video, na němž je patrné, jak Ondra při drobných i větších úspěších křičí. Když se posouvá výš a výš, řve. „Křičení mi pomáhá, nejtěžší kroky je potřeba dělat při výdechu,“ vysvětlil v Rozstřelu.

Jste to, co jíte

Co Ondra jí, aby byl tak úspěšný, jak je?

„Jím hlavně celozrnné obiloviny, oříšky, semínka... Taky hodně ovoce a zeleniny,“ vyjmenoval v Rozstřelu. A maso? „Jím ryby, občas hovězí.“

V Norsku to bylo jinak. Při přelezu klíčového místa totiž cítil v mysli úplné ticho, stejně jako na konci u řetězu nedokázal zakřičet. Zůstal v tichosti, v klidu, v rovnováze. Zkrátka silence. „Ano, tentokrát to bylo překvapivé ticho. Očekával jsem, že si zařvu radostí, ta cesta byla pro mě tak důležitá... Jenže všechna radost i úleva se mi zasekla v půlce krku. Visel jsem na laně a cítil jsem, jak mi po tváři tečou slzy,“ popisoval.

A od té doby se u Ondry telefon netrhne. Je bezpochyby sportovní celebritou - se všemi negativními i pozitivními konotacemi, které se k tomuto označení hodí. Svými úspěchy inspiruje ostatní, česká i světová média se o něj doslova perou. Během rozhovoru pro iDNES.cz ostatně přiznal, že měl hovory s BBC nebo britským deníkem The Guardian.

Fotogalerie

Natáčení Rozstřelu pro iDNES.tv proběhlo přes Skype, Ondra zůstává v Norsku. Během rozhovoru s Martinem Moravcem byl plný optimismu, úsměvů, byl ochotný odpovědět na jakoukoliv otázku – i na natolik intimní či tajné informace, jak při několikadenních přelezech vykonává základní lidské potřeby anebo jak je jeho sport finančně náročný.

Je jeho činnost vůbec sportem? Ano, je. Za prvé, kdyby si měl Ondra napsat do životopisu povolání, byl by to prý profesionální lezec. „Je to pro mě koníček i práce,“ řekl v Rozstřelu. Za druhé, za tři roky v Tokiu se tato disciplína poprvé ukáže na olympiádě.

Už loni se Ondra zapsal do historie přelezem v rekordním čase (8 dní) nejtěžší vícedélkové cesty na světě Dawn Wall ve slavném yosemitském masivu El Capitan. Při oficiálních soutěžích na umělých stěnách je mistrem světa v lezení na obtížnost i boulderingu. Hlavně se ale zaměřuje na cesty s nejvyšší obtížností.

A v nich se mu daří skvostně. Doposud nejtěžší cesty měly podle takzvané francouzské klasifikace obtížnost 9b+ a na světě jsou zatím jen tři. Všechny zdolal jen Ondra, pouze španělskou La Dura Dura zopakoval Američan Chris Sharma.

Diskusní pořad Rozstřel

Zdolá ještě někdo obtížnost 9c? To se uvidí.

Stejně tak se uvidí, jestli Ondra dosáhne na další mety. A že jich je! 9c+, 10a, ... Je to de facto „neverending story“, nekonečný příběh překonávání sebe sama.

Reklama na Brno

Čtyřiadvacetiletý Ondra je brněnským rodákem. Moravské metropoli dělá ve světě tu nejlepší reklamu. Během více než půlhodinového Rozstřelu byl ale jeho dialekt poznat jen jednou. „Bez lana lézt nechcu, to je velké riziko,“ zaznělo z jeho úst.

„Cesty 9c+ i 10a je možné najít, problém je, že teď sám dobře vím, že na ně nemám výkonnost. Potřeboval bych na ně pár let přípravy,“ přiznává skromně.

Za tři roky ale může z Tokia přivézt zlatou medaili. Anebo ne? Bude vůbec na olympiádě? „Vědět to nemůžu, zatím nebyl zveřejněn způsob nominace. Ale určitě bych tam závodit chtěl.“

Určitě? I to je drobná změna. Ondra a další lezci totiž nesouhlasili s tím, že v Tokiu bude jako jedna disciplína lezení na obtížnost, na rychlost a bouldering. „Nikdo to nekombinuje, doteď to nebyla ničí priorita,“ upozorňuje Ondra.

Ale bojkot? „To bych byl sám proti sobě,“ usmívá se Ondra. Sám dobře ví, že má ty nejlepší předpoklady, aby v Japonsku zazářil.

Podívejte se na celý záznam Rozstřelu s Adamem Ondrou:

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze