Mít kouzelné zrcadlo, mohl se ho oštěpař Vítězslav Veselý ještě před pár týdny pyšně ptát: Kdo že to letos hodil nejlepší světový výkon? Zrcadlo by mu vracelo jeho obraz. Květnový výkon 86 metrů a 45 centimetrů znamenal pro rodáka z Hodonína osobní rekord.
Dnes už sice na kralování oštěpařským tabulkám nestačí, i tak však platí, že prvním oštěpařem světa se jižní Morava ještě chlubit nemohla.
"Ale to by platilo možná ještě do dvacátého třicátého místa," směje se ironicky 27letý Veselý, jenž si v roce 2010 užívá svoji životní sezonu. Užívá si ji o to víc, že před pěti lety by na to, že ještě někdy bude házet, určitě nesázel.
Očima trenéra: Za zranění může i jeho lehkovážnostVítězslava Veselého jsem někdy v jeho šestnácti letech přemluvil, ať jde trénovat za mnou do Zlína. Nikdo lepší tehdy na jižní Moravě ani na Zlínsku nebyl. Vždycky byl moc příjemný, výborně se s ním spolupracovalo. Jeho velkým problémem jsou ale zranění. Proto jsme si od určité doby už ani nedávali cíle. Hlavní cíl byl nezranit se. Někdy se ale choval trochu lehkomyslně, klidně až do Vánoc chodil na trénink v trenýrkách. Vždycky jsem mu říkal, ať to proboha nedělá, protože si něco přivodí už jenom tím, že prostydne. Ale to se stávalo opravdu jen výjimečně. Když přerušil kariéru, bylo mi to líto. Když ho ale sleduju dnes, tak mě moc těší, že přes to všechno, co ho potkalo, se dopracoval tam, kam se dopracoval. I když zase není úplně zdravotně v pořádku. Jaroslav Halva trenér, který Vítězslava Veselého přivedl k oštěpu |
Ale po pořádku. Veselý kdysi začínal v Hodoníně jako běžec na středních tratích a oštěpem si jen tak ze srandy hodil třeba jednou týdně. "Asi ve druháku na střední jsem si řekl, že pokud chci opravdu házet, tak je na čase začít něco dělat," líčí atlet, jemuž bylo ale jasné, že doma k něčemu takovému nemá podmínky.
Proto kývl na nabídku trenéra Jaroslava Halvy, jenž před ním připravoval i Jana Železného, a přesunul se za ním do Zlína. Konečně si zkusil, jak se připravuje oštěpař specialista, a všechno šlo dobře. "Hned jsem se zlepšoval a ve druhém roce jsem postoupil do finále na mistrovství světa juniorů," vzpomíná Veselý.
Jenže pak začal bojovat s problémy, které ho trápí dodnes. Jedno zranění následuje druhé. Nejdřív si poranil loket tak, že nemohl celou sezonu závodit, v další si potíže obnovil. Třetí rok přestal s atletikou úplně amyslel, že už se k ní nevrátí. "Rozhodl jsem se, že půjdu studovat. Odešel jsem do Prahy na fakultu tělesné výchovy a sportu," nastiňuje Veselý.
Ale nedalo mu to a k oštěpu se vrátil. Domluvil se s bývalým koulařem Remigiem Machurou a znovu začal trénovat. Výsledek? Osobní rekord 75,96 metru. Navíc si jej všiml s aktivní kariérou končící olympijský vítěz Jan Železný a vzal si ho do své tréninkové skupiny v Dukle Praha.
Kvalitní příprava je znát. Veselému se povedla už olympijská sezona, v Pekingu skončil dvanáctý. Letos postoupil ještě o schůdek výš. "Kdybych výkon za 85 metrů zopakoval koncem července na evropském šampionátu v Barceloně, tak by z toho pravděpodobně byla medaile," zamýšlí se.
I když jej mrzí ztracené roky, teď řeší spíš to, co bude. Věří, že ještě může jít nahoru. A není jediný. Myslí si to o něm i jeho bývalý trenér. "Rozhodně ještě neřekl poslední slovo. Na medaili z Barcelony má, ale bude to ovlivňovat spousta faktorů," říká Halva a rovnou poukazuje na Veselého věčné potíže se zdravím: "Víťa byl vždycky cílevědomý. Je věčná škoda, že jen málokdy nastupuje k závodům stoprocentně v pořádku."
Bohužel pro Veselého to platí i teď, letos ho trápí pro změnu kotník. Na sobotních závodech extraligy družstev v Pardubicích nepřekonal ani sedmdesátimetrovou hranici, v tabulkách jej přeskočil tréninkový parťák Petr Frydrych.
To však nemění nic na tom, že oba kamarádi, kteří spolu sdílejí jeden pokoj na ubytovně Dukly Praha i na soustředěních, pořád sní o tom, že se v Barceloně potkají na stupních vítězů.
