Roman Kreuziger se držel v neustále se zužujícím poli favoritů, kde jezdil zhruba na dvacáté pozici, poblíž mistra světa Costy v duhovém dresu či poblíž pozdějšího vítěze Gilberta.
Zatímco loni si zavelel český cyklista k rozhodujícímu ataku sedm kilometrů před cílem, tentokrát vše rozhodl až čtvrtý a poslední výšlap na Cauberg. "Najel jsem tam trošku zezadu. Když za to vzali, udělala se tam díra a už jsem to nebyl schopen dojet," uvedl pro své webové stránky. "Nahoře mi nikdo nevystřídal, ale na to se nemá cenu vymlouvat. Doufal jsem v trošku lepší výsledek, ale ještě cítím, že to z mé strany není to pravé ořechové."
V cíli měl za prvním Gilbertem dvanáctivteřinový odstup.
Předchozí pomoc kolegů z týmu si nicméně Kreuziger pochvaloval. Sestava Tinkoff-Saxo byla mixem jak zkušených borců v čele s Dány Sörensenovými, tak nováčků v elitním profipelotonu. "Kluci jeli skvěle, jak mladí, tak ti zkušení," ocenil jejich lídr.
"Bohužel jsme po 120 kilometrech ztratili Nickiho Sörensena, který spadl. Všichni doufáme, že to nebude nic vážného, protože bylo podezření na zlomený loket. Ale i po jeho odstoupení kluci odváděli výbornou práci. Hlavně Karsten Kroon byl pořád se mnou, držel mě tam schovaného. Jako poslední se mnou zůstal Chris Anker Sörensen do nějakých dvaceti kiláků před cílem."
Nicki Sörensen byl převezen do nemocnice, kde se obavy ze zlomeniny naštěstí nepotvrdily. "Ale na Valonském šípu nebude ve středu schopen startovat," uvedl Tristan Hofmann, sportovní ředitel týmu. Také on výkon vyzdvihl výkon svých jezdců: "Chlapci odvedli při podpoře Romana excelentní práci a umožnili mu, aby zůstal silný až do finále na Caubergu. Tam však byl Gilbert mužem s největší silou."
Kreuziger se nyní soustředí na zbývající dvě ardenské klasiky, které ho čekají v tomto týdnu. "Věřím, že to na Valónském šípu i Lutychu bude o něco lepší."
Štybar: Na jaře byla pozitiva, ale já chtěl ještě víc
Zatímco Kreuziger, lídr Tinkoff-Saxo, jel po italském závodě Strade Bianche teprve svoji druhou letošní klasiku, pro Zdeňka Štybara z belgické Omegy naopak na Amstelu první část sezony skončila.
"Byl to dnes úplně jiný peloton než na kostkách, všichni byli čerství, nabuzení," porovnával Štybar v rozhovoru pro iDNES.cz. "Pro spoustu lidí šlo o první klasiku po dlouhé době. Prvních sto kiláků se mi jelo celkem dobře, pak jsem se trápil, ale kolem dvoustého kilometru jsem se zase rozjel. Řekl jsem si: O.K., soustředím se jen na jeden kopec, na Kruisberg - a tam jsem se dostal do úniku."
Když do cíle zbývalo 38 kilometrů, zachytil Štybar na Kruisbergu nástup Francouze Voecklera a dostal se do šestičlenné skupiny, která poodskočila z hlavního pole. Tentokrát, na rozdíl od závodu Paříž-Roubaix, nešlo jen o pokrytí úniku konkurentů. "Myslel jsem to doopravdy, že s Voecklerem a ostatními pojedu a zkusím vydržet. Ta skupina byla dobrá, Astana tam měla Fuglsanga a za BMC tam jel Van Avarmaet, takže tam byly zastoupeny i silné stáje. Vypadalo to nadějně."
Před hlavním polem si vypracovali maximálně 20vteřinový náskok. Jenže pak přišel obávaný Koutenberg, s až 22procentním stoupáním.
"Na něm jsem dostal křeče. Už předchozí kopec jsem cítil, že asi křeče přijdou, ale doufal jsem, že to byl jen náznak a že se zase ztratí. Jenže jakmile se na Koutenbergu zrychlilo, tak se mé tělo vyplo."
Vrátil se do hlavního pole, ale už tušil, že ambice na dobrý výsledek jsou pryč. "Potom jsem se snažil táhnout při předposledním Caubergu pro Kwiatkowského, aby na to nebyl Golas sám, ale věděl jsem, že je to konečná, že tím závod pro mě skončil. Abych tam jen někde plandal, to nemělo smysl."
Byla to Štybarova premiéra na Amstelu, jehož kopce nyní může porovnat s dlážděnými hellingeny na trase Kolem Flander. "Na Amstelu jsme víc nastoupali a kopců je víc, ale řada z nich není nijak drastických, jde jen o takové vlnky. Teprve později v závodě přijdou nějaké stojky. Jelo se vysoké tempo, přesto to nebylo tak nervózní jako na Flandrech, kde se závodí na lokty a kde se favorité snaží být na čele. Tam jakmile se balíkem propadnete dozadu, je přetěžké dostat se zase dopředu."
Zdeněk Štybar na cyklistické klasice Paříž-Roubaix.
Z klasik letos vytěžil páté místo na Paříž-Roubaix a sedmou příčku na Milán-San Remo. Až do poslední etapy navíc bojoval o stupně vítězů i při etapovém závodě Paříž-Nice. Může tedy říci: "Bylo to dobré jaro"?
"Já právě nevím," přemýšlí. "Chtěl jsem víc, aspoň na jedné klasice skončit do třech. Roubaix mi zase vyšlo, na něm jsem si potvrdil, že s nejlepšíma mohu jet. Na Nice mi nevyšla jen poslední etapa. San Remo bylo celkem fajn. Pozitiva jsou, ale já chtěl určitě víc."
Teď se těší na delší závodní přestávku. "Dneska už jsem na sobě cítil, že jsem neměl hlavu na to prát se a být tam pořád vepředu. I cyklokros, který předcházel mé silniční sezoně, mi sebral nějakou energii. Chtěl bych si týden orazit, nic nedělat, užít si volno a potom znovu trénovat."
Druhou polovinu sezonu patrně začne na závodě Kolem Švýcarska - a jejím vrcholem snad bude Tour de France.
